Jizerky – Janov n. Nisou
 
V sobotu se sjela do bývalého vesnického hostince, v současnosti chalupa ATOM upravená pro ubytování, parta nadšenců natěšených k poznávání krás Jizerských hor a okolí. To jsme ještě netušili, kolik nás čeká kopců, rozhleden, vyhlídek, přehrad, lesů, plání, sjezdů a zážitků.
Každé ráno, po vydatné snídani, začínala trasa pěším výšlapem a tlačením kola na kopec, kde uprostřed křižovatky cest stálo občerstvení Kaplička v opravdové kapličce se zvonem. Jen místo Panenky Marie tam byla paní výčepní. Odtud jsme se vydávali různými směry za našimi vytýčenými cíli.
Večery probíhaly v duchu povídání o zážitcích, co kdo viděl a neviděl, kdo kde byl a nebyl. Naplánovali jsme trasu na další den, zasoutěžili s Lovcem v TV. Po večeři jsme vyráželi do Janovské Sokolovny na úžasné pivo Bernard, čepované do ještě úžasnějších krýglů. Za týden pobytu se nám hospoda stala domovským přístavem, kde jsme doplňovali tekutiny a minerály vypocené v horách.
Jeden večer byl opravdu nezapomenutelný. A to noční kino v TV – Vinnetou. Nevěřili byste, jak zábavné je sledovat po 30-ti letech film viděný dospělýma nenaivníma očima. Komentáře a připomínky byly k nezaplacení. Film jsme zhlédli jedním dechem až do konce, až do smrti Nšoči. Jediné oko nezůstalo suché, ovšem od smíchu.
Taky jsme nezapomněli na vzdělání a udělali jsme si společný oddechový den v Liberci – Botanická zahrada a ZOO. Dozvěděli se spoustu zajímavostí, žasli nad rozmanitostí barev a tvarů rostlin, pozdravili bílého tygra a pelášili na večeři.
Kuchyně byla opět výtečná, vydatná, přídavky skoro povinné. Díky holky.
Musím zkonstatovat, že Jizerský týden byl supr. Jizerky jsou nádherné zalesněné hory, kde ještě neřádil kůrovec a budu doufat, že to tak zůstane i nadále.
 
Pavla