Tak Dlaždič prý už taky slaví 25 let, což je příležitost nejen ke gratulaci, ale také pro pochvalu a vyzvednutí několika zásadních přínosů do života Dlažkařů:

1) Každý měsíc se máme na co těšit a nikdy dopředu nevíme, jestli asiměsíčník vyjde zrovna v tom daném měsíci, tak je v tom i napětí a překvapení, což má každý Dlažkař určitě rád :-)

2) Dlaždič má vždy úžasnou titulní stránku a už nejen jednobarevnou, ale občas hrající všemi barvami, a to je teprve potěcha pro oko a umělecký zážitek – kdo chce, může si tvořit soukromou galerii Komišových skvělých obrázků

3) Mussurův úvodník vždy překvapí a pokaždé stojí za přečtení, protože nejen informuje, ale občas i káže nebo taky baví, většinou taky prozradí, jak je velký šéf naladěn, v jakém rozpoložení píše a naznačí, jak se Dlažce zrovna daří

4) Rubrika Ze života Dlažkařů bývá pikantní a zajímavá, přináší jemný závan bulvárních „drbů ze světa celebrit“, kde však hvězdami jsou sami Dlažkaři a dává nám pocit, že víme o všem důležitém

5) V části Kdy, kde, co se můžeme rychle zorientovat v nabídce akcí a vybrat si, co zařadíme do svých plánů a zakroužkujeme v kalendáři jako vyhrazeno pro Dlažku

6) Zveřejňované propozice k akcím bývají doprovázené obrázky či fotkami, které dělají akce lákavějšími a rozhodování snadnější, což je také velké plus

7) Nejoblíbenější rubrikou (aspoň pro mě) je ta, která bývá na závěr, nese název Bylo a jsou zde uveřejněny ohlasy účastníků, organizátorů, vedoucích, rodičů nebo jiných zainteresovaných osob a bývají to čtivé článečky, milá poděkování, zábavné veršovánky, prostě osobní sdělení plná emocí z prožitých akcí, a tak to má být :-)

Tak co, souhlasíte se mnou, že Dlaždič nás obohacuje a chceme, aby dál vycházel? Ale musíme se zapojit i my a posílat více podnětů, že? Na závěr bych poděkovala tvůrcům a popřála úspěch v další práci a nám čtenářům ještě hodně zajímavých vydání.

Hanka Menšíková