Legendární hudební znalec, kritik a DJ Jiří Černý byl v Přerově za poslední dvacetiletí popatnácté. Ale   poprvé přijel na přerovský gympl. Přivezl sem pořad u příležitosti letošních výročí Karla Kryla. Devadesáti minutový pořad se dotkl obou  výročí. Sedmdesát let od narození Karla Kryla, tak i dvacet let od jeho úmrtí, byly  opravdu dostatečným argumentem k této besedě s písničkami.
     Jiřího Černého s Karlem Krylem pojí nejen společné začátky v šedesátých letech, ale i osobní vztah. Jiří Černý uváděl ve svém pořadu Čtrnáct na houpačce písně Karla Kryla, ale opravdový úspěch měla až píseň nasazená 8.12.1968 Bratříčku, zavírej vrátka. Od druhého týdne obsadila první místo a vydržela na něm až do pořadu 30.3.1969, kdy byl pořad naposled vysílán a  zrušen. Jiří Černý poté uvedl, sestavil a navrhl k vydání první album Karla Kryla Bratříčku, zavírej vrátka (Panton, březen 1969). Po listopadu 1989 dále sestavil Krylova alba Tekuté písky, Děkuji, Jedůfky a To nejlepší (vše Sony Music/Bonton).
    Jak probíhal pořad na gymnáziu? Jiří Černý vybral opravdové skvosty tvorby Karla Kryla. Sice nepustil ty chronicky známé, ale i tak pořad opravdu zaujal. Navíc otevřel více vrátka ke Krylovi a jeho tvorbě těm, co ho docela dobře znají. Navíc prozradil spoustu zajímavostí o jeho životě. Studenti i kantoři v zaplněné aule pozorně poslouchali, na závěr padlo i pár dotazů. Nejzajímavější byl ke vztahu Kryla k Václavu Havlovi. K prezidentovi po revoluci na Pražský hrad dorazil Kryl se slovy „Hlásím se do služby a jakou práci pro mne máte“. Odpovědí „hraj a zpívej lidem“  byl Kryl poněkud zklamán, chtěl opravdu pomoci i jinak než písničkami, ale jeho přání nebylo vyslyšeno. Stejně tak patřil Karel Kryl k lidem, pro které vyznamenání bylo opravdu ctí a byl docela zklamán, že žádné od prezidenta během svého života neobdržel.
    Večer následoval pořad v Klubu Teplo Přerov pro další zájemce. Když jsem před pořadem kamarádům sdělil info o předcházejícím pořadu, zarazila mne odpověď „nám Kryla ve škole nepouštěli“! Představil jsem si tehdejší gymnázium v sedmdesátých letech, jeho atmosféru a nabídku kulturních možností. A docela mne to rozesmálo. Opravdu nám Kryla nepustili … V celém pořadu zazněla řada písní počínaje známými Jeřabinami z prvního alba, konče pro mne novinkou Kateřina: Ale taky zazněly naprosto málo známé parodie jiných zpěváků (mj. Pavla Nováka i Karla Gotta). Též i vzpomínka na Nezvalovu Manon  ale taky politická satira Vasil …  Jinak více než dvou a půl hodinový pořad nadchl devadesátku diváků. Jak informacemi, tak písničkami, ale hlavně vynikající atmosférou. Sám Jiří Černý si ji pochvaloval! A jeho zážitek s diváky po pořadu byl i pro něj šokující. Opravdu se mu v životě nestalo, aby mu přišlo třicet lidí osobně poděkovat!   
    Co říci více ke Karlovi Krylovi? Pro mne osobně je to osobnost a folkový zpěvák jedinečného formátu. Nezapomenu na chvíli, kdy mi kamarád poprvé pustil jeho první desku. Stejně tak na pořad na Hlasu Ameriky, který uvedl sice pouhou čtvrthodinu písní Karla Kryla o lásce, ale dopad byl minimálně měsíční. Pár měsíců před revolucí se nám podařilo zpěvem jeho písní za doprovodu kytary vyprázdnit vagón ČSD směřující do Přerova. Osobně jsem ho nikdy nezažil, což mne dodnes mrzí. Ale jsem rád, že aspoň zprostředkovaně jsem ho zažil! Díky Jirko a díky Karle!           Mussur