Od hradu ke hradu ve zkratce
Sobota – příjezd
Neděle – vedro
Pondělí – ještě větší vedro
Úterý – strašné vedro, bazén
Středa – volný den
Čtvrtek – konečně prší
Pátek – závěrečné vypětí zbytku sil
Sobota – odjezd                                  Bruno
 
Drakem snadno a rychle
Je vedro. Takové vedro, že všichni normální spoluobčané by se schovali někde ve sklepě nebo klimatizovaném domě nebo alespoň někde ve stínu, a já tu běhám jako potrefený. A proč?
Protože musím. Protože (mě) to baví.
Pomalu si navlékám hlavu draka. HA! Karta se obrátila. Kořist se stává lovcem a lovec kořistí. S mohutným řevem vybíhám. Začínám lovit. Probudili ve mně draka. První tatínek je dohnán a na jeho tváři se objeví dlouhá krvavá rána. Odtahuji fix, kterým jsem ji nakreslil. Znovu se rozebíhám. Nyní zřím lovkyni pronásledující jelena. Obrátím se a vystartuji. Rychle se blížím, ale už si mě všimla. Je rychlá, ale já jsem rychlejší. Už jsem od ní sotva metr. Natahuji ruku. Jsem od ní sotva na jeden loket. Klacek. Během sekundy se štěstí ode mne odvrátilo. Zakopl jsem. Padám k zemi.
Náhodná ukázka jedné z her, které se odehrály na táboře Od hradu ke hradu.  Bruno
 
           
Poslední! Ne, opravdu, fakt poslední. Poslední?
A tak to měl být můj poslední tábor rodičů s dětmi. Nahlodaná jsem byla už před loňskými Rajnoškami. Vypadalo to, že squadra Vinetú, Žaba a křikloun Mařenka mě na táboře nepotřebují a moje role se zredukovala na „dovez a odvez“. S útokem „nikam nejedu“ jsem začala optimisticky už loni v září. Velice překvapivě protivník jako jeden muž s mým návrhem nesouhlasil a začalo tvrdé vyjednávání…….  Po pár měsících neúprosných diskusí plných emotivních argumentů byla poloviční výhra moje. Tak teda ještě jednou, ale fakt naposledy a pak už jenom víkendovky.
Tábor „Od hradu k hradu putujeme“ jsem si pracovně nazvala – Tábor pro zbytečné matky. Jo, navzdory tomu, že mě tu nepotřebují, tak si to užiju, jinak a po svém. A jak řekli, tak udělali. Okolí tábora je rok od roku krásnější a procházky tu nikdy nezevšední, přestože už poznám, který kopec je Tesák a který Troják, odpolední i večerní hry byly obzvlášť vypečené, spolutáborníci milí a upovídání dokonale spolupracovali při večerníčku, Mussur jako tradičně tichý duch tábora, všude a nikde.….. A čas tiše a něžně plynul. Pomalinku jsem si měnila pracovní název tábora z tábora pro zbytečné matky na takový něžný tábor. 
A pak to přišlo…. Dostala jsem dárek…… Způsobili to oni….. Najednou se mi chtělo křičet na celé kolo a ukazovat prstem: „Koukejte, to jsou moje děti…. Jo, ti tam vepředu….. ti, co se vyloupli jako motýli z popela a jsou prostě dokonalí. To jsou moje děti. Moje.“
Chvil, kdy jste hrdí na svoje děti, nikdy není dost. Děkuju Dlažce, že jsem dostala možnost prožít se svými dětmi další týden, týden, kdy nás nedrtí každodenní povinnosti a všednodenní boje, týden, kdy máme čas se zastavit a jenom se tiše radovat z toho, že jsme, týden, kdy můžeme být spolu, týden, kdy se můžeme vidět v jiném světle, týden, kdy je můžeme obdivovat.  
Loňský vykřičník se tiše a nenápadně proměnil v otazník. Ale já už vím, že pro mě, stejně jako pro hromadu vrcholových sportovců, se slovo FAKT POSLEDNÍ může použít mnohokrát.
Užijte zbytek léta a dovolených a těším se na všechny staré i nové na Čokodeli, Mikulášské, Malém Dláždění a taky na tom dalším posledním, ale fakt opravdu posledním táboře pro rodiče a děti příští léto v Rajnoškách.           Laďka
 
Od hradu ke hradu zpětným zrcadlem aneb týden pravých rytířů a vznešených dam
    Týden s rytíři i dámami, ale i dětmi vybraného chování. Týden lidí, kteří si chtěli hrát, zpívat, užít si to plnými dechy a udělali pro to vše. Týden s partou mladých vedoucích, kteří se překonali a hráli si od rána do večera jak s dětmi, tak i s dospělými.
   Týden s obrázky slavného Michalangela Dlažky – na papíru, ale i na stěnách. Vše vznikalo přímo před námi! K tomu krásné kresby malých účastníků. 
   Týden s kytaristou a zpěvákem Vaškem, který s neuvěřitelnou výdrží plnil sluch přítomných oblíbenými songy. Někdy sám, často s neuvěřitelnou zpěvačkou Ivčou. Středeční večer podpořil na akordeon Karel, na kytaru i buben Džery a na perkuse Danča. 
    Týden rytířských aktivit počínaje školou a konče velkou bitvou. Týden ringa, kuželek, ale i šimbalu s tradičním mokem. Týden překvapujících programů venku i vevnitř, ale i osvědčené klasiky. K tomu bonusová návštěva pravých rytířů z rodu Markusáků a ukázka jejich umění!
    Týden více než slastné hradní kuchyně za vynikajícího přičinění Pavly, Ivči a Míši. Týdenní setkání s lidmi, co se běžně nesetkají a to z celého světa – Čech a Moravy, Slovenska, ale i USA.
    Týden plný nápadů a dobré nálady všech zúčastněných. Týden snový.    Mussur