Čtvrtý rok byl nejlepší
Nevím, jak začít. Nebo spíš čím… Tak asi takhle, byla to bomba.
Táborem nás prováděla dobrá nálada, úsměvy, smích, radost… Počasí bylo tak akorát, jídlo jako vždy dobré a vedoucí byli nejlepší. Rodiče milí, přívětiví, vtipní, ochotní pomoci, děti šťastné, bláznivé, mazlivé a letos až nějak moc roztomilé.
Neználka, hlavní postavu, doprovázeli malíčci a malenky jako například Čiperka, Pilulkin, Šroubek a Vroubek, Tangens Cotangens, Pacinka, Mimóza a spousta dalších.
Dny utíkaly jako splašené, večery ještě rychleji. Každé ráno vyráželo do okolí pět oddílů. Rodiče zůstávali na základně, kde se jim věnovali Pavel a Pitris. Znovu se všichni sešli v poledne na oběd. Po odpoledním klidu začínaly celotáborové hry. Společně jsme se podívali do zoo, soutěžili na olympijských hrách, absolvovali jsme výcvik kosmonautů, prošli finskou stezkou a spoustou dalších skvělých aktivit v našem programu. Večery zpříjemňovaly večerníčky a i jeden (bulharský) cirkus. Olé!
Horečkou čtvrteční noci, která se protentokrát nesla v duchu motta „Kdo si hraje, nezlobí“, nás provázela naprosto úžasná kapela KMČ (Kdo má čas), která se dala dohromady až na táboře. Všichni tuto nově vzniklou kapelu chválíme a tiše doufáme, že se příště potkáme na nějakém koncertě!
Všechno tak rychle uteklo, až je mi z toho smutno. Tolik legrace, spokojenosti, štěstí a bezstarostnosti.
Tak za rok zase ahoj, možná...
Ne, dělám si legraci, určitě!
Andulka