-aneb očima dlouholeté účastnice táborů rodičů s dětmi
 
Rok uběhl jako voda a prázdniny se blížily. Letos jsem si už říkala, že na tábor rodičů s dětmi nepojedu, protože nemám s kým – chybí děti. Jenže Lukáš, který už ale jezdí jako praktikant a vedoucí, pořád říkal: „Mamí, pojéď.“ No, dá se tomuhle odolat? Kdoví, kolikrát to ještě uslyším, že?
Tak jsem si v červnu podala přihlášku. (V minulosti většinou už v lednu.) O našem turnuse (Svojanov-Brazílie) se nesly hrůzostrašné zvěsti, že tam bude jen 20 účastníků. No, i ostatním rodičům-spolutáborníkům děti odrůstají. Tak jsem se bála, že některé z nich třeba neuvidím, ačkoliv se na ně celý rok těším. Ale většina tam ještě také přijela a nakonec nás bylo (i s několika nováčky) něco přes 50.
A co se mi líbilo letos (můj 11. rok)?
Kromě všeho třeba: jak jsme v družstvu se staršími dětmi Terezkou, Světlankou, Eliškou a Vojtou suverénně vyhráli 1. místo v dobývání hradu Svojanov, koupání v táborovém koupališti, hry v lese, na hřišti i v bahně, pěší výlet 18-členné skupiny do vesničky Bystré, mladický megaelán vedoucích Míši, Kamilky a Míšenky a jejich spolupráce a kamarádství s praktikanty a dětmi, nevyprchávající úsměv Džerryho a Danči, neúnavnost kytaristy Michala a kuchařek Jitky, Lenky a Lízy, večerníčky, ve kterých se řešil (aniž bychom se domlouvali) vztah dědka Karla a babičky Boženy, dobrá nálada spolumaminky Dáji, jak mi při cestě z Trifidů stoplo auto s Mussurem a Hankou, jak si mě přibrali do družstva Kuba s Tadeáškem nebo Katka s Matouškem a spousta dalšího – třeba též všudypřítomné kritické (i povzbudivé) oko vrchního velitele Mussura. (Jak jen může o všem vědět, když ho tam zrovna není vidět?)
P.S. Pár mladých účastníků si na místě pobyt prodloužilo alespoň o část Levé Ořechovky.
Yvona Matýsková