DLAŽKA   (Ondra Pávek)
Těšíme se na tábor, na Dlažku,
těšíme se moc, moc, moc,
s sebou si vezmeme chleba i flašku,
jedem přes Prahu či Olomouc.

Mussur nás s úsměvem přivítá,
ubytujem se v chatce,
zábava právě začíná,
trvat to bude jen krátce.

Budou hry, divadla, soutěže, běhání,
zkrátka bude to jízda,
na Dlažce nenajdem nudění,
Dzherry nám k tomu zahvízdá.

BÁSNIČKA (Alenka Fojtíčková)
Přijeli jsme z Brna i Olomouce na tábor Dlažka,
pomůžeme umýt lžíce i hrnce, bude to fuška.

Bobříka osamělosti - tak to nic není,
a toho zručnosti - to dáme bez křičení.

Bude tam loďka Pálava, nejen pro plavce,
za námi je řeka Sázava, přejedeme ji hladce.

BOBŘÍK OSAMĚLOSTI (Romana Kroutilová)
Kam jdu?
To se neříká.
Já teď totiž plním
osamělosti bobříka.

Usadím se blízko řeky,
stínu je tu dosti,
objeví se velký pes
a mám po radosti.

Podívá se na mě
a já balím věci,
nenechám se sežrat,
to dá rozum přeci.

Na okraji lesa
bude asi líp.
Začíná být teplo,
že by jeden chcíp.

Zapraskání slyším,
kouknu směrem v les.
Copak to tam vidím?
Zas ten hrozný pes.

Ustupuji rychle
až doprostřed louky.
Nejradši bych řvala:
"Pojďte pro mě, holky!"

Čekám, že vyleze
za mnou z lesa ven.
Nikde se nic nehne,
slyším vítr jen.

Na louce pod stromy
rozhlížím se kolem,
všude samé vosy,
stěhuji se honem.

A co pod tím dubem?
tady si teď sednu,
ani jedna vosa,
odtud se už nehnu.

Aspoň trošku klidu
konečně je k mání,
vzdyť to vypadalo
jak bobřík stěhování!