Bylo nebylo v Pohádkové Říši

Mladí a nadšení nováčci dorazili k branám Pohádkové Říše v sobotu později odpoledne. Poté, co vystoupili ze svého luxusního dálkového kočáru, byli okamžitě vtaženi do každodenního režimu Pohádkové Říše. A i když byl jejich příjezd dopředu oznámen, museli se vyrovnat s běžnými problémy stěhování do nového prostředí.

Všechny nově příchozí přivítal po výstupu z kočáru nejvyšší vládce Pohádkové Říše, sličný a chytrý princ Krasoň. Protože je to milý a velkorysý vládce, nabídl všem ubytování ve svém obrovském paláci. Protože princ považuje všechny v Pohádkové Říši za členy rodiny, nabídl všem nováčkům také členství v jednom ze tří nejvýznamnějších klanů v Pohádkové Říši.

Bohužel se ukázalo, že princův hrad je tak velký, že ani on sám neví, kde leží všechny komnaty a lože nově příchozích. Naštěstí princi pomáhalo spousta pohádkových postav, které se ochotně se všemi seznámily a ukázaly jim jejich komnaty, kde mohou hlavu složit a ke kterému z hrdých klanů nově příchozí patří. Všichni pak ochotně pomohli nováčkům s batožinou a ubytováním. Jednotlivé pohádkové bytosti pak odvedly členy svých klanů mimo hrad a ukázaly jim Pohádkovou Říši a seznámily je s nejbližším okolím.

Večer se pak princi představily všechny tři klany v plné síle, a to klan Temných Upírů pod vedením sličné Karkulky a trochu zvláštního Kloboučníka, klan Modrých Strážců v čele s nadlidsky překrásnou Modrou Vílou a pracovitým trpaslíkem Rejpalem a klan Griingottů podléhající uhrančivé Popelce a silnému Královskému Lovci. Na oplátku princ představil své ostatní společníky, především pak královskou bylinkářku Jasmínu, kuchařku Vevu, pekaře Marka a mocného čaroděje Rumpelstiltskina.

Členové klanů, už právem hrdí na svoji novou příslušnost k těmto prastarým a mocným seskupením, pak představili sami sebe, své silné i slabé stránky, životní touhy a příběhy. Poté se v družném hovoru s členy ostatních klanů odebrali do svých komnat, aby strávili svoji první noc v paláci.

Královský trubadúr zahrál budíček přesně v 7:30 a všichni se vydali pod vedením Lovce na ranní kolečko kolem paláce. Následovala vydatná snídaně složená z bílkovin a uhlohydrátů pro doplnění energie. Po snídani se princ rozhodl, že rozdá jednotlivým klanům část svého pokladu na uvítanou. Bohužel byl hrubě přerušen Zlou Královnou a jejími skřetími hordami, kteří plánovali okrást prince o jeho poklad. Princ se statečně bil, zlikvidoval všechny skřety, ale pak ho Zlá Královna zaklela a donutila ho vypít jedovatý nápoj. Princ upadl do kómatu a Královna získala celý poklad.

Jed Královny byl tak silný, že ani moudrá bylinkářka Jasmína nedokázala přijít na to, jak prince zachránit. Uložili tedy stále studenějšího prince na lůžko a vydali se společně hledat kouzelníka Rumpestiltskina, který jediný mohl pomoci. Poté, co jednotlivé klany po mnoha úskalích získaly Fénixovo vejce, aby ho mohly vyměnit u Rumpelstiltskina za lék, pokusily se uzdravit prince. Ten sice vstal z lože, ale stejně mu nebylo moc dobře, tak šel odpočívat do svých komnat.

Kuchařka s pekařem připravili na oběd velmi chutnou krmi a všechny klany už se těšily, až se budou moci vypravit za Zlou Královnou a pokusit se jí vzít zpět princův poklad. Ukázalo se, že Zlá Královna je mocnější, než jsme předpokládali, když seslala obrovskou bouři, která nám zabránila v pronásledování. Byli jsme donuceni uchýlit se do hodovní síně a pít a bavit se až do pozdních večerních hodin. Odpoledne i večer proběhl v družném hovoru a příjemné zábavě. K večeru se bouře utišila a my se mohli odebrat do svých komnat s nadějí, že se probudíme do slunečného dne. Princ Jasoň

Princův nečekaný stav

Jak se ukázalo, tak i přes veškerou snahu našich klanů při shánění protijedu pro prince, se jeho stav nečekaně zhoršil. Ráno při velkém ranním hodování padl na zem a nikdo z nás nevěděl, co se vlastně stalo. Naše bylinkářka Jasmína se usnesla, že nejpravděpodobnější příčinou princova stavu jsou pozůstatky jedu od Královny, které mu kolují v jeho krevním řečišti. Jenže nebylo to tak jednoduché. Jasmína, ačkoli vypadá velmi mladě a krásně, je velmi stará a její krásu způsobuje pravidelné užívání lektvaru proti vráskám a nechtěla nám pomoci, dokud jí tento lektvar neuvaříme.

Tak se naši stateční členové pustili do vaření prazvláštního lektvaru nemilé barvy a nevalné vůně. Museli jsme najít a připravit ingredience jako drápy hypogryfa nebo scrvknoflík. Příprava byla velmi náročná a zabrala nám celé odpoledne. S radostí jsme přiběhli za Jasmínou s nadějí, že nám vyléčí našeho prince Krasoně. No ale co čert nechtěl, princ umírá a basta. „No co teď?“, řekli jsme si. Naštěstí jsme dali hlavy dohromady a hlavou nám blesknul naprosto nepřekonatelný nápad, a to požádat o pomoc Rumpelstiltskina. Ten ale chce za každou službu peníze, které nám skoro všechny ukradla Královna. Kdo ví, jaká záludná kouzla a triky na nás používá. Naštěstí si Popelka vzpomněla na své dětství, ve kterém dostala od nejrůznějších kouzelných bytostí kouzelnou truhlu, která má tak mocné kouzlo, že odolá i Královně.

Tak jsme zavolali vodníka, kralevice francouzského, ducha, vikinga, smrťáka a Rusalku. Každá postava nám dala jednu součást kouzelné truhly, abychom si mohli lehnout a usnout v poklidném snění beze strachu ze ztráty našeho drahocenného zlata.

Jakmile Královna další den zjistila, že proti ní kujeme promyšlený vzdor, poštvala na nás nejrůznější stvůry a ze země stvořené nestvůry. Museli jsme pochytat bazilišky, mantichory, pavouky, skřety, démony a podobnou havěť. Nebýt našeho Lovce, který s námi bojoval proti Královně, byli bychom bezradní. Byl to náročný boj, ale zvládli jsme to. Princ nás s velikou radostí uvítal a jako pozornost nám mimochodem oznámil, že vlastně nemáme v Pohádkové Říši co dělat bez povolení. Každá správná bytost musí mít občanství Pohádkové Říše, bez něho by totiž platila velké daně. Tak jsme, jak na potvoru, museli oběhnout nejrůznější úředníky, cifršpióny a podobné nemilé spoluobčany, kteří museli chodit na školu v našem reálném světě. Bylo velmi náročné vymámit nejrůznější potvrzení a doklady, abychom dosáhli občanství v Pohádkové Říši. Nakonec se dobrá věc podařila a všichni jsme se stali jejími čestnými občany. Rejpal

Zlá Královna stále o krok napřed

Po chvíli klidu v Pohádkové Říši nám o sobě dala vědět Zlá Královna. Tentokrát však neúmyslně prozradila, kudy vedou její kroky. Proto jsme se ji hned ráno rozhodli sledovat a vypátrat, kde sídlí. Sbalili jsme si vše potřebné na dlouhou výpravu a vydali jsme se po jejích stopách. Cesta nás vedla nahoru do kopců přes travnaté louky i hluboké lesy. Vše nasvědčovalo tomu, že se Zlá Královna skrývá v jednom z největších měst Pohádkové Říše – ve Starém Městě pod Kralickým Sněžníkem. Ve městě jsme tedy provedli důkladný průzkum, bohužel bez úspěchu. Napadlo nás, že Zlá Královna už tuší, že jsme jí v patách a přeci jen z nás má obavy, a tak unikla do opuštěných konců Pohádkové říše.

Následovali jsme tedy svůj instinkt a pustili se na náročný výstup do okolních kopců, kde jsou už dlouhou dobu opuštěné pevnosti pohádkových bytostí. Štěstí se na nás usmálo hned u první z nich, kde jsme nalezli spoustu královniných věcí. Zlá Královna opouštěla pevnost tak rychle, že nestihla dojíst ani svůj oběd, který byl prostřený uprostřed lesa. Kromě oběda ale na místě zanechala něco mnohem důležitějšího. Byl to už značně poškozený dopis, který všechny klany pohotově složily dohromady a dozvěděly se z něj důležitou informaci. Zlá Královna dostala nabídku od své sestřenice Krutomory, aby se schovala u ní na místě zvaném Havraní skála. S touto zprávou jsme se vrátili na náš hrad Olšanka, kde jsme ji předali princi Krasoňovi. Ten byl opravdu nadšený z našeho pokroku a jako poděkování pro nás uspořádal oslavný večer plný pohádkové hudby a hádanek.

Dnes ráno však musela jít zábava stranou a začali jsme se znovu naplno soustředit na náš úkol. Tedy najít a porazit Zlou Královnu. Princ Krasoň proto vyhlásil výcvik klanů, aby byly schopny se se Zlou královnou utkat. První cvičení spočívalo ve schopnosti spolupracovat a skrýt to, co je pro klany nejdůležitější, v tomto případě jejich kouzelníci. Byl to velmi vyrovnaný souboj, ve kterém nakonec těsně zvítězili Temní Upíři. Dalším úkolem bylo naučit se správně mířit, což se dařilo úplně všem s Griingotty v čele.

Princ Krasoň byl velmi spokojený, ale kvůli svému prokletí si musel jít odpočinout, a tak se příležitosti chopil Rumpelstiltskin a prodal nám za všechno naše zlato informaci o tom, jak porazit Zlou královnu. Nebylo snadné tuto informaci získat, protože byla zašifrovaná a skrytá v komnatách, kde ji hlídala tlupa skřetů.

Nyní nám tedy zbývá se za Zlou Královnou naposledy vydat. Jak to vše dopadne, je ale ve hvězdách, které právě září nad Pohádkovou říší. Popelka a Jasmína

Šťastný konec

Nové slunce vyšlo nad Pohádkovou Říší a všichni její obyvatelé očekávali, co nový den přinese. Ukázalo se, že mezi pohádkovými postavami chybí všemi milovaný Kloboučník. Vzal na sebe nelehký úkol vypátrat Havraní Skálu, sídlo Zlé Královny, a nám nezbylo než vyčkávat, jak jeho výprava dopadne. Dopoledne jsme tedy strávili v úzkých kruzích vlastních klanů, vyprávěním hrdinských příběhů z uplynulých dní a hodnocením náročnosti a zábavnosti jednotlivých úkolů, které se nám již povedlo splnit. Po výtečném obědě a zaslouženém odpočinku nás princ svolal, aby nám oznámil důležité zprávy. Všichni jsme se s napětím shromáždili v očekávání dalších informací. Najednou začaly z nebe pršet šípy a všichni jsme se museli rychle ukrýt. Vypadalo to na útok královniných skřetích hord, ale nikdo nepřicházel. Vyslali jsme tedy Lovce s Rejpalem jako nejstatečnější a nejsilnější členy princovi družiny na průzkum. Ukázalo se, že na některých šípech je připevněna zpráva. Byly podepsané naším přítelem Kloboučníkem, ale toho jsme bohužel nikde neviděli. Zpráva obsahovala detailní popis cesty k Havraní Skále a do Královnina trůnního sálu. Podle Kloboučníka nás ale čekaly dvě velké překážky. První byl obrovský pekelný pes, očarovaný královninou zlou magií tak, aby byl neporazitelný. Další byla královnina skřetí horda, střežící trůnní sál. Naštěstí jsme již věděli, že pekelný pes má jednu slabost. Stačilo mu zazpívat kouzelnou ukolébavku a on by usnul. Nicméně jsme nevěděli jakou vybrat. Padlo několik návrhů, ale museli jsme se obrátit na toho nejpovolanějšího odborníka na magické bestie a zvířectvo Pohádkové Říše – Lovce. Ten věděl, kterou ukolébavku vybrat a jak ji zazpívat, aby neztratila své kouzlo. Každý klan se dopředu naučil svoji část, abychom mohli rychle reagovat, až potkáme pekelného psa. Takto vybaveni, jsme se vydali na výpravu. Pekelný pes hlídal na ostrohu nad přístupovou cestou k Havraní skále. Už zdálky bylo slyšet jeho hlasité vytí. Měl obrovské zažloutlé zuby a zářící rohy. Už už se chystal na nás skočit, ale klany hrdinně stály a neohroženě zpívaly magickou ukolébavku. Psovi se klížily oči, až usnul jako špalek. Několik statečných jednotlivců se pod vedením Lovce opatrně přiblížilo k obrovské bestii a s nasazením vlastního života odkrylo pod jeho tělem velké černé srdce. Od Rumplcimprcampra jsme věděli, že zničení srdce je klíčem k poražení Zlé Královny. Stačilo říct zaklínadlo: „Srdce, srdce, zloba v tobě, jedna dva tři, ať je po tobě!“, a probodnout srdce. Nicméně bylo třeba u toho vidět Zlou Královnu a každé setkání pro nás vždy dopadlo špatně. Další překážka v naší cestě, tedy skřetí vojsko, se ukázala být poměrně jednoduchá. Skřeti jsou velmi líní a po obědě pravděpodobně popili něco málo piva a většina jich spala. Těm málo, co zbyli, jsme se jednoduše vyhnuli. Čekal nás tedy poslední úkol, vkročit do trůnního sálu Zlé Královny a utkat se s ní. Cestou naše bylinkářka Jasmína ještě našla poslední ingredienci nutnou k našemu úspěchu – květ Srdcovníku Čtyřlistého, jehož vůně oslabovala ochranu srdce Královny. Trůnní sál byla ponurá temná místnost. Na konci jí dominoval trůn ozdobený lidskými lebkami. Vypadalo to, že Zlá Královna není nikde poblíž, tak jsme se začali připravovat, až přijde. Najednou se vynořila v oblaku jedovatého kouře, který okamžitě otrávil všechny pohádkové bytosti. Princ Krasoň z posledních sil vydal pokyn k vyslovení zaklínadla a klany nezaváhaly. Princ pak vytáhl svoji dýku a probodl temné srdce Zlé Královny. Ta vydala poslední výkřik a zhroutila se k zemi. S jejím skonem přestalo fungovat zlé kouzlo a pohádkové bytosti znovu procitly. I princovi se udělalo lépe, protože pomalá otrava královniným jedem zmizela. U Královny jsme našli klíč a po bližším prohledání trůnního sálu jsme odhalili zprávu popisující cestu k ukradenému pokladu. Jednotlivé klany se vydaly poklad hledat a každý z nich našel slušnou hromádku. Princ pak jako výraz vděku za svoji záchranu rozhodl, že si každý klan může ponechat to, co našel. Tato zpráva vyvolala mezi členy klanu obrovské veselí, které pak pokračovalo královskou hostinou. Všichni pili, jedli, hodovali a tančili. Mezi klany pak nejvíce oslavoval klan Griingottů, který nejvíce přispěl v boji proti Zlé Královně a byl za to náležitě odměněn. V pozdních nočních hodinách se pak klany odebraly do svých komnat odpočinout si po náročném dni. Ráno nás čekal kočár, který Princ vypravil pro své věrné druhy. Ti se odebrali do svých měst, vesnic a vesniček a čekají, až Princ zavolá, že je Pohádková Říše v nebezpečí a oni budou moci zas jednou stanout na její obranu. Princ Jasoň