Dědeček Čoko a babička Deli

Začal podzim, všude žloutnou listy, večer přichází brzy, a co to tedy znamená? Přeci potáborová setkání. Dědeček Čoko a babička Deli vždy bývá takovou první zastávkou. I letos nás přivítala základna v Rajnochovicích, kde se toho hodně změnilo, místo sporťárny a dílny zde stojí nová přístavba, ještě sice není dokončená, brzy se dodělá. Účastníci, kteří zde dlouho nebyli, koukají dále a říkají si, kde je bazén? Ten tu také již nějaký ten pátek není. Předpověď slibovala sluníčko, ale ať v sobotu ráno koukám, jak chci, moc daleko nevidím, přede mnou je totiž mlha, vadí nám to? Samozřejmě že ne, jedeme za každého počasí, na to, abychom si užili víkend, rychle se rozdělili do oddílů a jde se na to. Odpoledne byla připravená hra, kdy Čoko a Deli pašovali cukrovinky pro vnoučata přes hranice Transylvánie, Brazílie a Francie, na každé hranici museli splnit nějaký úkol a hraniční stráž poté zkoušela uhádnout, kdo má cukroví u sebe. K večeru začalo pršet, ale i v dešti se dá dělat spousta věcí, například vymýšlet s nejstarším oddílem večerníček, občas mi klesá čelist, když poslouchám tu jejich fantazii. S trochou vedení a korigování se vše podařilo secvičit a potlesk si děti zasloužili. Problém víkendu? Je moc krátký! Než jsme se pořádně rozkoukali, bylo na čase se zase sbalit a odjet. Michal Novosad