Od 9.8. do 5.10. s Dlažkou, s Dlažkou a zase s Dlažkou
-srpen-
Letošní prázdniny nám začaly nějak pozdě. A za všechno může Paříž! Nemohla být trochu dříve? Přece jen čekat více než měsíc na oblíbený tábor, oblíbené vedoucí, oblíbené kuchařky, oblíbené účastníky je skoro za trest. Ale konečně byl z kalendáře utržen list s páteční osmičkou a zamrkala na nás sobotní devítka. Hurá, jedeme, pravda poněkud neorganizovaně, namačkaně, ale stylově, neboť nás k francouzskému cíli veze právě francouzské auto. Vždycky potěší být na místě mezi prvními, mít čas se rozkoukat, ubytovat, vybalit a pak už jen v klídku sledovat další přijíždějící. Vybírání té správné francouzské chatky bylo sice dlouhé a váhavé, míra spokojenosti však nakonec byla veliká a drobný nedostatek v podobě absence elektrické zásuvky plně nahradila spousta kreslených výtvorů na stěnách i dveřích. Nekochaly jsme se však jimi donekonečna, neboť blížící se podvečer nastartoval týdenní smršť zážitků hravých, sportovních, přemýšlivých i humorných. Odpočinek byl odsunut na neurčito a každá volná chvilka byla vyplněna nějakou aktivitou. Na své si tu přišly opravdu všechny naše smysly včetně těch chuťových, protože kuchyně byla zkrátka magnifique. A jak byly všechny ty naše smysly zaneprázdněny, ani jsme si pořádně nevšimly, že sedm dní je pryč, že už se zase balíme, loučíme, opět mačkáme do auta a jedeme domů. Alespoň rozlučkový oběd při zpáteční cestě byl ještě francouzský a "žabky" na talíři neměly chybu (spolucestující ví, ostatní nechť lehce tápou).
-září-
Tak jo, srpen se překulil do září, práce, škola, po Paříži zbyly jen vzpomínky, fotky, články. Do potáborové víkendovky je ještě daleko a přece opět vyrážím s Dlažkou. Naprosto netradičně nechávám ratolest doma, protože nejedu za zábavou, ale proškolit se a zjistit, co všechno vím či nevím o přírodě. Stejně jako na loňském turistickém školení je tu patrný generační rozdíl mezi účastníky. My lehce starší jsme jen do počtu, ale nevadí, někdy je to i docela úsměvné. A tak se seznamuji s ostatními pomocí klubka motouzu, tvořím pohyblivé sochy zvířat, hledám ty správné enviromentální výrazy, poletuji jako vločka, skládám potravní řetězce, přidávám se k živým ekologickým obrazům, pracně udržuji pozornost při půlnoční debatě o chování k přírodě a nepřestávám těm mladším závidět jejich energii a nadšení. I takovéhle akce rychle utíkají. Pak už jen doma sedím, dávám do kupy svou výukovou lekci jako produkt absolvovaného školení a zase vzpomínám....
-říjen-
Žádný smutek však není na místě, protože je co? Protože je 3., 4. a 5. říjen, a to znamená Čoko-Deli víkend! Zase se v Rajnoškách potkaly samé známé tváře a těch pár nových neznámých bylo lehké si rychle zapamatovat. Příjezd byl tentokrát malou prověrkou našeho těšení se, protože díky opravě mostů jsme se všichni museli vydat netradičně po objížďkách nebo hledat netradiční zkratky. Na místě nám však odměnou byl již tradiční program v podobě páteční večerní hry, sobotního rozdělení dětí do oddílů a dospělých do turnajových družstev v ringu či volejbalu, odpolední společné hry v lese na čas s plněním úkolů. Mezitím se ještě stihly večerníčky, klání ve scrabblu a aktivitách, psavo-kreslící hra dovezená z táborové Paříže, kytarová posezení hlučná i komorní a nepřeberné množství rozhovorů. Vše navíc v sobotu po setmění ozvláštnila velmi milá kolaudace nové táborové budovy, zatím ještě sice v hrubém stavu, ale s vidinou brzkého dokončení.
A s vidinou brzkého setkání s vámi všemi můžu v pohodě ukončit tenhle svůj příspěvek. Ještě nás toho tolik s Dlažkou čeká, že to rozhodně 5. říjnem nekončí. Potkáme se určitě na koncertech, lampioňáku, Mikulášském víkendu ... a že se na tohle všechno už teď těším, promíjím nakonec Dlažce i ten opožděný prázdninový start... :-)  Alice