Všechno to propuklo v pátek 22. srpna. Začala levá ořechovka a moje první zkušenost s Dlažkou. V pátek dopoledne jsem si dochystávala všechny možné věci, které jsem si myslela, že budu potřebovat, ale nakonec jsem je stejně nepotřebovala. Celým tělem mi procházelo očekávání a taky trochu strach, protože jsem neměla ani tušení, co mě na takovém táboře čeká. A jak už to tak bývá, v autobuse na cestě do Rajnochovic, jsem zděšeně zjistila, že jsem si doma zapomněla mobil. Tudíž jsem hned první den tábora porušila jeden slib, a to takový, že zavolám mamce, že jsem v pořádku, až dorazím na místo. Ale nevadí, brala jsem to jako výzvu poprat se s přírodou čelem, bez jakýchkoli elektronických pomůcek.

   Izolovaná od světa, pouze ve spojení se svými levoořechovými přáteli jsem si i bez telefonu užila spoustu legrace a nabrala jsem mnoho nových zkušeností a zážitků. Hráli jsme spoustu her, u kterých jsme se na jedné straně trochu zapotili, ale na druhé straně jsme si užili spoustu legrace. Protože jsem po příjezdu nikoho neznala, byla jsem moc ráda, že mě ostatní berou a snaží se, abych se cítila jako doma. Kolektiv se brzy utužil i s mou maličkostí a hry byly o to větší zábavou.
   Nejvíce mě bavil turnaj v ringu, kterému jsme zasvětili celý jeden den, ovšem další hry, které si na nás vedoucí vymysleli, byly stejně úžasné. Já, jako nováček, jsem o některých hrách v životě neslyšela, o to víc jsem napjatě naslouchala pravidlům a hru samotnou jsem si potom užila ještě víc.
   Za ošklivého počasí se zábava přesunula do jídelny a konaly se různé turnaje ve stolních hrách a obecně zábava, které snad nikdo neměl žádnou šanci odolat. A tak jsme se dešti vysmívali skrze okna naší vytopené jídelny s teplým hrnkem čaje v ruce.
   A protože jsme všichni byli v průběhu dne po různých aktivitách všemožně unavení a potřebovali jsme vzpruhu, dostávali jsme pětkrát denně najíst. Jídlo bylo výborné a skoro pokaždé vonělo po houbách. Ale nebojte, o sběr hub se starali pouze povolaní.
   Každý večer se valná většina celého tábora shromáždila v jídelně a hráli jsme různé stolní hry, nebo jsme si zpívali, nebo byl vymyšlený jiný program, aby se zabavili i nejstarší, ale i nejmladší.
   
   Celý tábor bych zhodnotila velmi kladně, byl to nejlepší tábor, na kterém jsem kdy byla. Takže, kdybych měla hodnotit, dostala by Levá ořechovka pět hvězdiček. Myslím, že budu mluvit za všechny účastníky tábora, když poděkuju všem vedoucím, hlavním vedoucím, kuchařům, kuchařkám, spoluúčastníkům a všem za nádherné prožití konce prázdnin a nastartování do nového školního roku.
   Kateřina Váňová