Prázdniny se neúprosně blížily ke konci, když se 22 odvážlivců dozvědělo radostnou zprávu. Všichni byli přijati na Gruovu špionskou akademii, nejproslulejší školu pro agenty na světě vedenou bývalým padouchem Gruem. Desátého srpna se všichni sešli v tajném sídle akademie. Měli před sebou náročný výcvik.

Tento ročník ovšem na akademii zažil něco, co žádný jiný před ním. Místo učení se na přednáškách a osvojování si agentských dovedností jako je střelba, špionáž či oklamání nepřítele, byli mladí začínající agenti vrženi rovnou do ostré mimořádné akce. Stalo se totiž něco, co otřáslo celým světem. Gruovi dcery byly uneseny. A tak se banda mladých agentů, v čele se zkušenými špiony Barčou, Verčou, Babet, doktorem Davidem Neffariem a kuchtíkem Cartmanem pustila do pátrání. Všemu velel Gru, který chtěl své dcery pochopitelně co nejdříve najít. Pátrání to však nebylo jednoduché.

Všechny agentské dovednosti se mladí špioni učili naostro. Museli uplácet tajnou službu, aby se dostali k prvotním informacím, kde dcery hledat, a luštit jejich šifry, ke kterým se po strastiplné cestě dostali. Po prvních dnech pátrání bylo jasné, že dcery unesl Gruův starý nepřítel Hubert McKoumák a použil na ně zmenšovací parsek. Gru se od tajné služby dozvěděl, že kdesi hluboko v Amazonii žije domorodý kmen, který umí uvařit zvětšovací lektvar. Na nic neváhal, sehnal peníze na cestu (lehce nelegální cestou, vždyť je to bývalý kriminálník) a vydal se se svými agenty do Amazonie.

Po přistání v Riu nastalo zděšení. Dostat se do země přes řadu nepříjemných úředníků nebylo takřka možné a vůbec by se to nepovedlo, kdyby mladí špioni s invencí sobě vlastní nepřišli s metodou, která na úředníky zabírá - úplatky. V Brazílii se nenašel úředník, který by odolal této zcela nové metodě. Všechna potřebná lejstra k pobytu v zemi se podařilo sehnat a naši agenti se vydali na cestu proti proudu řeky Amazonky až do míst, kam lidská noha téměř nevkročila. Je proto zcela pochopitelné, že ne každá skupinka agentů trefila. Jedna ze skupin se v husté džungli ztratila a vysvobození se dočkala až za tmy, kdy unavené, žíznivé a o kanibalismu přemýšlející agenty zachránil Gruův kuchtík, který je svým železným hrochem (jak mu říkali domorodci) dovezl do tábora místních. Ti potvrdili, že jejich druidové, žijící v horách, opravdu umí uvařit kouzelný zvětšovací lektvar, ale zadarmo ho nevydají. Bylo zrovna období hladu, kdy se domorodcům vyhýbaly lovecké úspěchy, a tak jim agenti museli zvířata nalovit. Aby se neopakovalo to, že domorodcům, plně závislým na živočišné potravě, bude opět hrozit vymření kvůli neschopnosti ulovit nějaké zvíře, naučili je agenti uvařit výbornou zeleninovou polévku, která se jim nad vlastnoručně rozdělaným ohněm velmi vydařila. Tím vyřešili amazonskou otázku hladu a mohli to oslavit na domorodém filmovém festivalu, kde předvedli ty nejlepší herecké výkony, jaké Gru za dobu, co vede špionskou akademii, viděl.

Přechytračit druidy, aby našim agentům vydali jejich přísně střežený zvětšovací lektvar, byl úkol takřka pro nadlidi. Ovšem to, jak si s ním agenti poradili, bylo pozoruhodné. Ukázalo se, že přijímací zkoušky na akademii opravdu složili jen ti nejlepší, nejchytřejší a nejzdatnější. A když jim zrovna nějaká ta informace chyběla, mohli si ji vyhledat v příručce mladého agenta. Zisk lektvaru byl velkou událostí a přiblížil nás výrazně k cíli - záchraně Gruových dcer.

Po návratu do civilizace bylo potřeba se řádně vyzbrojit na souboj s Hubertem. Doktor Neffario navrhl moderní zbraň, která byla ještě účinnější než jeho slavné prdící dělo. Chyběla jí však jedna věc - uran. Nezbývalo, než se opět vydat "za hranici zákona" a nějaký ten uran si opatřit. Lokalita akademie, která se nachází v blízkosti nejmenované jaderné elektrárny, dávala naději, že se to povede. A opravdu. Agenti, po těžkém boji se strážci elektrárny zvládli "obstarat" potřebné množství této vzácné suroviny. Velmi obratně si počínali i v následném souboji s celníky, při kterém se ukázalo, že by se uživili i jako pašeráci.

Posledním úkolem bylo sehnat klíče od Hubertovy nedobytné pevnosti. Klíče hlídali strážci, rozmístění po okolí, kteří trpěli velkou samotou. Proto si rádi krátili dlouhé chvíle drobnými hrami s lidmi, kteří je zřídka navštěvovali. Našim agentům se podařilo obehrát všechny strážce ve hrách, ve kterých jsou trénovaní, a získat od nich všechny klíče.

Zbývalo už jen jediné - vloupat se přes hradby do Hubertovy pevnosti, rozbít zeď a osvobodit dcery. Závěrečný boj byl před námi, napětí stoupalo spolu s krevním tlakem, adrenalin v žilách přiměl srdce agentů k bušení, které bylo slyšet na dálku. Po velkém boji byla Hubertova pevnost rozbořena a při jejím prohledávání nalezeny zmenšené dcerky, které se po napití kouzelného lektvaru zvětšily do životní velkosti. Při shledání s unesenými dcerami ukápla slza i takovému tvrďákovi jako je Gru.

Tohle ovšem ještě nebyl konec. Vzhledem k tomu, jak nadšený byl Gru výkonem jeho studentů, rozhodl se, že nejlepším z nich nabídne místo učitelů na akademii. Ale jak poznat ty nejlepší, když doposud při společném snažení fungovali všichni tak perfektně?! Gru dostal nápad je postavit proti sobě ve velké bitvě, která má na akademii mnohaletou tradici. Došlo na velký boj mezi studenty, kteří se snažili si zajistit místo na akademii. S úlevou můžeme konstatovat, že na krev sice došlo, ale jen Gruovu, takže všichni mladí agenti vyvázli bez zranění. V těžké konkurenci nakonec zvítězila skupina agentů, která se nazvala The Minions.

Na závěrečné párty Gru poděkoval všem úspěšným absolventům za svědomité plnění úkolů a za pomoc, bez které by své dcery nikdy nenašel.                  Za padouchy z Rešic zapsal Gru (Hujer)