Je poslední týden v srpnu a skupinka odvážných dobrodruhů vyráží na dlouhou a velmi nebezpečnou pouť do říše divů. Mají jen jediný, zato nelehký úkol - zachránit Alenku, která se v Tajuplné říši zatoulala a následně nechala zajmout zlou královnou. Hned první den naší pouti dostaly děti dopis od Alenky, obsahující žádost o pomoc a informace o tom, jak se dostat do a z říše divů. Bylo to celkem jednoduché - každé ráno děti pozřely kouzelný nápoj, který je po malé chvíli přenesl do říše divů. Večer pak jen stačilo sníst kouzelnou sušenku a vše se vrátilo do normálu.
 
První den dopoledne se naši zachránci i s jejich průvodci říší divů vydali do blízkého parku pojmenovaného Michalov, kde se pořádně seznámili a zahráli si pár běhacích her či her v kruhu. Poté se už pomalu připozdívalo, a tak jsme se vyrazili posilnit před prvními kroky k záchraně Alenky do místní krčmy pojmenované U Bukáčků, kde po lahodném vývaru následoval kuřecí plátek s bramborovou kaší a k tomu tolik lahodného moku, kolik jen hrdlo ráčilo. Po doplnění sil naši zachránci vyrazili překonat první velkou překážku - dlouhou a jen velmi těžko prostupnou bažinu. Naštěstí, jako správní provaděči, jsme na tuto bažinu byli připraveni a měli jsme přichystané boty bažinošlapky, které dětem pomohly překonat bažinu. Věřte nebo ne, všichni to zvládli na výbornou. To už nám den ale pomalu končil, a tak jsme se vydali směr Dlažka, kde už na nás čekala sušenka, stolní hry a rodiče. Všichni jsme odcházeli veselí, šťastní a možná i trochu unavení. Ale všichni do jednoho jsme se těšili na další den.
 
Hned následující ráno přišla od našich přátel stromů informace, že se v Rajnochovicích našlo několik stop, které by nám mohly pomoci vypátrat Alenku. Bez váhání jsme tedy vyrazili na nádraží, abychom se dostali do Rajnochovic co nejdříve. Cesta nám utíkala velmi rychle a už za pár chvil jsme dorazili na základnu, v jejíž blízkosti se už zmíněné stopy nacházely. Po krátkém občerstvení a ohřátí jsme rovnou vyrazili na věc. Ovšem stop bylo tak moc, že děti raději vytvořily dvojice či trojice, aby nepřehlédly jedinou stopu nebo aby na nějakou stopu nezapomněly. Mezi naše nejlepší hledače se zařadili Lukáš a Markétka, kteří si zapamatovali všech 20 stop. Každopádně i všichni ostatní si vedli víc než dobře. Po hledání stop následoval zasloužený oběd. Děti si moc pochutnaly na rajské polévce a masu s rýží. Následovala chvilka odpočinku u stolních her, ale moc jsme neotáleli a vyrazili jsme do lesa zabojovat si o vlajky. Kdyby nám nepršelo, tak u této hry vydržíme mnohem déle. Náš čas na základně se ovšem ale pomalu krátil, a tak jsme při usychání pokračovali v hraní zábavných her typu elektřina či kompot. To nám rychle uteklo a my se loučíme se základnou a vyrážíme domů. V klubu zakončujeme den sušenkou a stolními hrami.
 
Už při příchodu do klubovny další den bylo vidět, že nám počasí opět přát nebude. Naštěstí předpověď ohlašovala, že alespoň odpoledne nespadne ani kapka. Dopoledne jsme tedy strávili v knihovně, kde nám paní knihovnice velice zajímavě popovídala o knihovně. Děti si přečetly pár knížek a došlo i na x-box, který děti moc bavil. Před obědem nám děti nakreslily svou představu říše divů. No, měli jsme plný příměstský tábor umělců. Oběd U Bukáčků byl opět lahodný. Vývar, smažený sýr s hranolky a k tomu pití, co jen hrdlo ráčilo. Avšak nebylo možní otálet o nic déle. Alenka potřebovala zachránit. A tak hned po obědě vyrážíme do Michalova přenést již nalezené stopy přes skupinku masožravých rostlin. Opět se ukázalo, jak máme velmi sportovně nadané děti. Většina stop byla přenesena, tudíž jsme mohli spokojeně dojít do klubu, dát si sušenku a pár posledních chvil strávit u stolních her. Ovšem před odchodem domů přišel zvrat - dopis od Alenky...! Měl ale jeden háček. Byl zašifrovaný. Jelikož ale přišly všechny děti na další den připraveny, tak se zdálo, že (možná i za pomoci rodičů) tuto šifru rozluštily.
 
V šifře Alenky stálo, že bychom měli před její záchranou poznat zdejší zvěř. K tomu se nejlépe hodila Zoo Na Kopečku. Všechny děti se moc těšily, tudíž nám cesta utekla velmi rychle. Ke skvělému zážitku pak přispělo úžasné počasí a moc dobrý oběd v restauraci pod rozhlednou.
 
Poslední den naší pouti v říši divů nám všem bylo jasné, že dnes už musíme Alenku najít. Jedinou možností bylo projít stezkou plnou nástrah, nebezpečí a úkolů. Do toho se naši zachránci vrhnuli střemhlav. Na konci této stezky čekala nápověda, která nás zavedla přímo k Alence. Ta byla celá nadšená, že ji konečně někdo zachránil, a všem, vedle sladkých úsměvů, rozdala i nějakou tu sladkou odměnu. Zbývalo už jen naposledy poobědvat, rozloučit se s novými kamarády a plní zážitků se vrátit domů.
 
A co se nejvíce líbilo dětem? Vlastně skoro všechno. Od zoo přes hru o vlajky, hledání stop, návštěvu knihovny, dobrého jídla až po nález Alenky. To mě moc potěšilo, a na to, že to byl můj první příměstský tábor, si myslím, že dopadl velmi dobře. Na závěr bych chtěl moc poděkovat nejlepším praktikantkám Šárce Zbožínkové a Lucce Mynářové, vedení Dlažky, restauratérům a všem moc příjemným rodičům a prarodičům, které jsem měl možnost potkat. Tak doufám, že i příští rok proběhne v pohodové a příjemné atmosféře. Už teď se těším.
 
Za tým příměstského tábora č.9, Tajuplné říše divů, Vojtěch Bařinka