I letos o podzimních prázdninách jsme opět mohli vyplout z Rajnochovického zálivu za vysněným pokladem. Při procházce po pláži jsme v písku nalezli starý lodní deník, časem jsme zjistili, že patřil pirátu Jackovi, který se kdysi dávno plavil po Karibském moři a pokusil se zničit Společenstvo pirátů. Podle všeho se mu to podařilo, hlavního představitele se mu nakonec povedlo odhalit a spravedlivě potrestat. Před tím, než jeho soud byl vyřčen, vypadla mu z kapsy mapa, podle všeho k tajnému pokladu. Jack se se svou posádkou rozhodl vydat po této strastiplné cestě.
V deníku jsme četli dál a hltali každé zaznamenané slovo, bohužel deník byl svým stářím poznamenán – voda smyla spoustu slov a další stránky v deníku byly vytrhány. To bylo opravdu zvláštní, i tak jsme se rozhodli s naší posádkou vyplout a poklad získat.
Nejdříve jsme si však museli najít novou posádku, naši muži jsou už totiž dosti staří, vše je bolí a hlavně by nejraději jen seděli v podpalubí a pili rum. Mladá krev má však ještě dostatek motivace plout za zlaťáky a má dostatek sil poprat se se všemi nástrahami moře.
Naštěstí k nám narukovala spousta nových a zdatných pirátů, kteří se nebáli postavit si ani vlastní loď, mohli jsme tedy vyplout ještě téhož dne!
Jako první jsme museli všechny věci potřebné k naší plavbě nalodit, některé předměty byly příliš těžké na to, aby jej nesl pouze jeden člověk. Posádka si tedy musela navzájem pomoci. Večer, když jsme se nechali unášet na vlnách Karibského moře, jsme se s naší celou velkou posádkou seznámili. Musím říci, že bylo velmi veselo!
Druhý den ráno jsme dorazili k naší první zastávce z objevené mapy – k ostrovu sv. Tomáše. K naší hrůze jsme však zjistili, že pobřeží tohoto ostrova je plné „pohyblivého písku“, přes který jsme se museli dostat. První problém jsme vyřešili za pomoci latí použitých z našich lodí, dostali jsme se tedy do samého srdce ostrova. Vydali jsme se jej prozkoumat, nalezli jsme další stránky lodního deníku a nápovědy, které nás dovedly za naším pokladem a které nám pomohly nalézt správný směr k našemu cíli. Bohužel jsme se na ostrově setkali s domorodkyněmi, které jsou velmi štědré, což nás velmi překvapilo. Nejdříve jsme byli za jejich pohostinnost rádi, ale postupem času nám došlo, že si nás vykrmují… No jo, ale co jsme měli s takovým činem dělat, když jedině ony znaly správnou formu dalších stránek starého lodního deníku?
Když jsme již věděli vše, co jsme potřebovali, zkusili jsme těmto domorodkyním utéct, bohužel to jinudy, než skrz zdejší jezero nešlo. Kanibalové byli totiž úplně všude! Proplout přes jezero nebylo vůbec snadné, žili v něm totiž všežravé nestvůry, které se probudily vždy, když cokoliv uslyšely. Museli jsme být tedy úplně potichu. Naštěstí nestvůry nám sežraly pouze naše některé vory a posádce se nic nestalo.
Večer jsme se dostali na své lodě, natáhli plachty a rychle odpluli z ostrova. Když jsme již byli dostatečně daleko a nehrozilo nám žádné nebezpečí, zkusili jsme si představit, jak by mohl takový hon za pokladem na ostrově, kam jsme mířili, vypadat. Vydali jsme se ve smyšleném příběhu za pokladem, kromě nalezení té správné cesty si posádka musela také obstarat lano a klíč k truhle. Můžu říci, že jsem na svou posádku byla velmi pyšná, neboť nakonec v příběhu dorazili k truhle.
Ráno se probouzíme kousek od dalšího ostrova, vylodíme se zde a chvíli se rozhlížíme po možném nebezpečí. A hle! Na obzoru zahlédneme neznámou nepřátelskou loď, která má také namířeno k tomuto ostrovu s pokladem. Budou tady již dnes. Napadne nás jediné, postavit opevnění a ubránit ostrov. Kolem poledne již vidíme, jak nepřátelské lodě připlouvají k ostrovu. Chtějí ten poklad stejně jako my, budou určitě bojovat. Musíme se jim tedy ubránit, střeliva máme dostatek i zbraně jedny z nejnovějších. Posádko, rychle na hradby a do zbraně! Dejte však pozor na jejich opětovnou palbu!
Povedlo se! Porazili jsme je a všechny jejich lodě potopili. Mohli jsme tedy zmapovat ostrov a nalézt poklad, o kterém se nám ani nesnilo. Poprali jsme se se všemi nástrahami džungle, prošli jeho spletitým labyrintem lián a hle! Již stojíme na velmi zajímavém místě, podívejte se pořádně! Třeba v okolí to zlato opravdu bude!
A bylo! Naše posádka zvládla poklad najít a zjistit, co se se starým odvážným pirátem Jackem mohlo stát. Večer jsme tedy oslavovali v místní krčmě u skvělého růžového moku (zvaného limonáda)!
A teď trošku z jiného soudku… Chtěla bych opravdu moc poděkovat všem, kteří se podíleli na programu této víkendovky; těm, kteří snesli mé pozdně večerní poradičky přes messenger; těm, kteří se odhodlali dorazit do Brna na kafe a pokec s notebooky; těm, kteří sami sebe v určitých chvílích překonali; těm, kteří zvládli mé občas šílené nápady a mou smršť různorodých myšlenek. Děkuji, děkuji, děkuji…. <3
Děkuji i těm, kteří se za námi na víkendovku přijeli alespoň podívat a rozzářit nejeden úsměv v tak upršeném víkendu. Děkuji těm, kteří se nám postarali o naše stále hladová bříška, a i díky kterým žádný výdej jídla nebyl jen tak něčím obyčejným. Děkuji!
Chtěla bych také opravdu z celého srdce poděkovat všem malým pirátům, kteří se s námi na naši plavbu vydali. Děcka, byli jste skvělí! Mockrát vám děkuji za vaše odhodlání, zápal a hlavně trpělivost, protože vím, že přežít jeden celý den vevnitř kvůli dešti, když byste rádi dováděli s kámoši venku, je opravdu náročná záležitost. Děkuji, děkuji, děkuji. <3
A jako poslední a nejdůležitější díky patří naší berušce Peťce, díky které celá akce mohla proběhnout, tak hladce, jak proběhla. Děkujemeeee <3
PS: Děcka, nekraďte mi tu botu, jooo? Já vám na oplátku slíbím, že se do příště ty další sloky písně Tábor končí opravdu naučím, na psí uši a na kočičí svědomí. :D
PSS: Omlouvám se svému černému oddílu, že jsem do potáborového čísla Dlaždiče nenapsala ani řádku textu, ale chtěla bych vám říci, že jsem na to nezapomněla (jen život vám občas dá na bedra větší kříž, než byste unesli). Takže mé milované Zabijácké černé kosatky, nikdy na vás nezapomenu, to mi věřte! Děkuji vám za všechno, co jsme spolu mohli zažít, prožít a vyzkoušet si. Někdy to s vámi bylo opravdu těžké, protože jak moc dobře víme, každá kosatka je zabijácká (hehe joke :D ), ale ještě teď bych vás každého po jednom a pak všechny naráz poobjímala a vzala si vás všecky domů. <3
Miluji vás zlatíčka moje, těším se na vás všechny opět na další akci. <3
Vaše Zu