Velká Duha je tu potřicáté? Kolikrát jsem na ní byl? Která ve mně nechala zářez? Jaká bude letos? Pojede na ni se mnou pár dalších Dlažkařů či Dlažkařek? Dám to na celý víkend či jen na část? Bude změna v Duhovce? Dostanu řízek?
   To vše mi létalo hlavou týden před duhovou akcí roku … létalo nebo spíše poletovalo. A Velká Duha je třicátá pátá – je dobré to vědět. Nabídl jsem Velkou Duhu dalším Dlažkařům i Dlažkařkám – ale pracovní zatížení či spíše touha strávit víkend doma mi nedávala žádnou kladnou odpověď. A pak to přišlo – krátce, jak to dnes chodí. Pojedu taky – Vít.
    Jupí – budeme dva! Přihlášku jsem poslal a zamluvil jednu noc na spaní. Nachystal v pátek kalendáře a Dlaždiče a PF jako dárek. A vydám se v sobotu na západ – do Prahy, do centra a v zimě …
   Již podvacáté děláme festival Hudboslovení, a tak vyrážím ráno po skvělém pátečním rockovém koncertu Livin Free. V hlavě mi zní ještě hudba, a tak si říkám – Livin Free Rainbow? Yes, but … Jedu vlakem a těším se. Ale mám i trošku obavy.
  Vylezu z vlaku a přijdu na místo akce. Na dveřích info – Řeka života (nebo tak nějak) – na konci chodby vlevo. Že by změna názvu Duhy? Inu přežil bych to. No, jdu dál, ale tam už duhové království. Královna mne objímá a říká – Mussure – ráda tě vidím. I já odpovídám podobně a říkám – mám pro tebe dárek, Stáňo. Dobrá čokoška a k tomu album s fotkami z Duhového mostu!
   Jsa odeslán na oběd a potěšen meníčkem. Slušný vývar s nudlemi a masíčko s rýží a zeleninou – dobrý duhový oběd. Fasuju oběd a zdravím se se starými známými Duhačkami a Duháky! Pojíme, pokecáme a vracíme se na kolbiště dějin. Dávám čaj. Blíží se hodina „HÁ“ a sál jsa slušně zaplněn Duhovými starousedlíky, které vídávám přes třicet let. A také progresivním mládím. Dovídám se, jak se hraje v Qataru a jaké jsou úlovky hub od Martina. Vyměním si Péefko se Želvou. Tisknu si ruce jak s Tomem, tak s Jirkou. I s Radanem, Martinou, Ivanou, Jardy, Gerdem, Andělem i dalšími čertovsky známými … Jak se proboha všichni jmenují – to mi létá v hlavě. A říkám si, příště vezmu vizitky a pověsíme si je na krk …
   Vyjdu si na druhý čaj a kousek perníčku. Přivítám na chodbě prezidenta Karla a utíkám do sálu zpět. Jsme tu všichni a začínáme! Krátká vítačka, volba komisí, info – uf – zapíjím to. Hosana – je nás dost (jsme usnášení schopni)! Rozdávají se ocenění a hele – jedno je pro naši Petru! Tlačil jsem ji sem, ale bohužel musela do divadla se spolubojovníky ze školy Spojenců. Ale co – dostane to na Duhovém mostě (ale nesmím to říkat – tak to jen píšu). Občas si zašeptáme vysvětlení s Vítem – přece jen je zde poprvé.
  Máme tašku plnou krásných materiálů včetně duhových suvenýrků a také zprávy. Čtu je a hele jsem tam. Stáňa o mne píše na závěr své první strany Zprávy vedoucí ÚKD!  A Mussur  (a za mnou je sluníčko – asi už se více směju – inu po šedesátce každý trochu zblbne).
  Je pauza a sníme všechno? Chtěl jsem napsat je pauza a s ní sváča - ale to kvantum chlebíčků a dobrot mne překvapilo a napsal jsem „sníme“ ... Inu – najezené členstvo – spokojené členstvo. Na Dlažce to víme také a konáme podobně … O přestávce v sále i na chodbě probereme pár (ne)důležitostí a jdeme na různé.
   Školení – je to priorita a dáme to. Info o stavu MŠMT  vzhledem k naší činnosti – ještě o nás ví, ale …
Bavíme se též o akcích budoucích - o Duhovém mostě, o Duhové bráně a dalších. Navrhuji oslavu 33 let Duhy – ó hurá – můžu se zapojit. Přemýšlím jak a najednou šok – konec Velké Duhy. Jsme zváni na VB (veřejná bezpečnost je nutná a tak jsme vítáni všichni borci a borky ve Venda baru).
    Ještě před tím jiný šok – nezbylo na mne místo v místě hromadného ubytka a musím jinam. A spíme na dvojáku s Nemem! Prý tam v hotelu dobře „hablan epaňol“ – spěcháme tam a těšíme se na „chicas“. Nakonec na nás promluví česky a anglicky a je po očekávání. Ubytujeme se a já vyrážím do city! Poprvé využívám slevu 60+! A za 60,- kupuji 24 hodinku – jízdné po Praze. A pak dorážím do narvaného VB! Dávám desítku a ještě jednu, několik čajů a přemýšlím – nepojedu domů posledním vlakem ve 21:45. Zábava dobrá, ze zadní části sálu (5x3 metry) zaplněného dvackou lidu duhového dobře vidím. Bavíme se – paráda. Těším se na krásný dlouhý večer a najednou hop a těsně po dvacáté druhé jsme jen tři a za chvíli už jsem sám. Pokouším se nalézt Víta a jeho bandu – ale jsou až v Dejvicích … po ¾ hodině cestování mi ujede tramvaj a další jede až za půl hodiny. Mám vás rád, ale jdu spát. Cesta noční Prahou byla fajn – typické „multikulti“. Ale ubytko je ještě lepší.
   Ráno vstaneme a opět se loučíme. Posnídám královsky (na Dlažce bývá lépe a tady nemají pomazánky – ale zase nabízí fazole a párek). A vyrážím na trhy vánoční. No – nic moc. Otevřeno občas. Jdu se podívat do sídla Duhy – jak to tam vypadá. Dobré, je nás skoro pět … ale přibýváme a střídáme se – dvacka určitě. Dáváme čaj i kafe, ťukneme si na Duhu, dojídáme zbytky a jdeme na oběd. Dobré dosti.
   Nasedám do vlaku a jedu. Přemýšlím o Duze chvilku, než zadřímnu …
   Bylo to dobré – za rok zase!            Mussur
 
PS: Dík za řízek – ale bohužel zůstal za oknem v hotelu.