Levá ořechovka 2018
   Jako každý rok je Levá ořechovka táborem pro velké nad patnáct let a také pro mírně mladší. Velcí se střídali (část je na pár dnů), menší tu byli ve větším počtu a skoro všichni na celou dobu akce. Sportovní i hraví, prostě levoořechoví.  Vedoucí připravili náročnější program, dařilo se, ale někdy to byl boj. Petr, Karel, Vinetů, Míša, Kokoška a Hanka (chvíli Luky). Vedl jsem to já (Mussur) a k tomu navíc i vařil za vydatné pomoci táborníků. Ubytování na výborné základně v Žirovnici s parádními prostory jak na denní program, tak na večerní aktivity.
   Jak to šlo na Levé ořechovce? Původní počet se rozrostl z počátečních 29 na 33 skvělých a hravých účastníků  - levoořešáků. Vedoucích zaměřených na děti se nás tu vystřídalo sedm – na program tak akorát. Počasí nám první týden přálo a my vůbec nezaháleli. Sporty, hry vevnitř i venku, celotáborové i oddílové. První úterý se zde konaly unikátní závodů lodí,  ve kterých se utkaly naše posádky. Závody vyvrcholily na místním rybníce Panislávek velkou vodní bitvou. Ve středu nás překvapila nečekaná návštěva mimozemských odbojářů z jiné galaxie. Urychleně jsme se na jejich doporučení evakuovali z tábora a přenocovali v přírodě pod širým nebem. Teplá noc přála a tak vše klaplo bez problémů.
    Ani mírně zhoršené počasí nám nebránilo v našem dalším akčním levoořešáckém programu! Po dalším poprasku na laguně (tedy na Panislávku) jsme se před deštěm schovali pod střechu a debatovali, soutěžili, malovali, přeřvávali... Další dny se pak nesly ve znamení velkých táborových her. A jak dopadlo očekávání velké plavby aneb zda konečně vyrazíme na lodičky po místních řekách? Loňáci byli zvědaví, zda zažijí větší dobrodružství  než na loňské Svitavě, stavy vod slibovali pořádnou bažino-kamenitou říční pouť!
    A jak sporty? První softbal pozdě večer byl opravdu „maso“, naše těla sloužila muškám k podvečernímu hodování. Ale i tak jsme pálili, chytali a hráli. Druhý softbal už byl odpoledne – delší a s vyšší úrovní. Homerun i další daleké odpaly, skvělé zákroky i zákroky k pobavení. Chtěl jsem i třetí, ale nevyšlo.
   Ringo se hrálo pořád. Turnaje oddílové a i napříč. Dvojice i trojice, občas i jednotlivci. Skvělá příprava na mistrovství.  Skvělý plac se třemi hřišti, travička a dobré počasí.  Pár kapek během dvou dnů nás nerozházelo.
   Co více? Je tu hláška týdne: Luky běž na jedničku a vezmi trika a dones je do herny, kde je roztřiď podle velikosti na stolech, kde bývají šachy. Přijdu tam za hodinu a nic – tak chytnu Lukyho a říkám jestli už to udělal. Odpověď mne porazila. Jo, už jdu seřadit ty šachy podle velikosti …
   Jídelníček byl pestrý a někdy opravdu luxusní. Měli jsme klasiku - švestkové knedlíky, maso s rýží, uzené se zelím i knedlíky, sýry, tlačenku, slaninu, domácí džemy,  výborné staročeské buchty, místní pečivo  i  skvělé pomazánky. Byly i husy, včetně vynikajícího vývaru, těstoviny pokaždé jinak a vždy výborně.  Zelňačka byla skvělá. Opravdu jsem z našeho vaření měl dobrý pocit – než jsem koukl na pohled psaný domů – „je to tu dobrý, ale vařit neumí“.
    Byli jsme sice uprostřed lesa, ale něco je tu navíc. Nad námi létají letadla (rekord pět naráz), kolem vede cesta, kde frčí auta a blízko je vlak. Bonusem je rybník vedle rybníka a jeden je na koupání opravdu super. Lodní bitva zde byla také výborná. Chatek plno, velká budova se třemi místy na program uvnitř  - ideálka.
   Táborák? V plánu v pátek - déšť, přesun na sobotu – opět déšť a neděle? Lepší počasí, tak jsme to dali. Příprava a zápal vedoucích – to vše vedlo k nezapomenutelnému ohni. K tomu vynikající špekáčky, výborné místní pečivo a noc úplňková. Hudba se rozjížděla pomalu, ale Petr s Karlem i Míšou to letos opravdu dali. Jelo se dlouho do noci a užili si to všichni. Rozjezd – hromada českých hitů (později i anglické songy). Ještě teď mi zní v uších songy z poslední  série počínající hymnou, pokračujíce lidovkami, moje oblíbená WYWH od Floidů (díky Petře), Nirvana, Limp Bizkit a další. Dost dobrý.
    Divadlo – není problém – bylo dvakrát, lepší byla druhá série. Pět divadelních souborů si připravilo své pecky. Bylo v tom všechno – mladost i nápady, hravost i efekty. Tak jak to má na táboře být.
     Hudba a rozcvičky? Ano – každý vedoucí jinak a vždy výborně. Hravé a veselé, rockové i šlapající – vždy ke spokojenosti účastníků. Ráno je tu krásné a užíváme si to.
     Stolní hry jsou zde klasika. I když méně než na dřívějších levoořechovkách. Hitem je abalone (včetně velkého turnaje), fantazy a bojové hry vede Žába, dáváme i dixit, koncept a aktivity. V aktivitách byl i třídenní turnaj – vždy vylezlo z deště slunce a šlo se ven. Hrajeme i speciality – vedoucí si je připravili a to dost vypečené.
Co říci na závěr? Poslední čtyři dny byli dost našlapané, i když ten poslední byl odjezdový. Dali jsme lodě, koupačku i velký turnaj v ringu. Jeden den Levoořechové velké dláždění. Závěrečný taneční večer a poslední rozloučení.                           Mussur
 
        Levá Ořechová Dlažka
     Vždy, když slyším tato slova, vybavím si ten asi nejlepší letní tábor. Tento pojem v sobě skrývá mnoho sportu, zábavy, ale i mnoho super lidí. Letos se náš tábor konal na Vysočině u vesnice Žirovnice nedaleko Jihlavy a Pelhřimova.
      Tábor začal pro většinu z nás časně ráno odjezdem autobusu od Hypernovy v Přerově. Cestou jsme se ještě zastavili pro další účastníky v Brně. Poté jsme již pokračovali přímo směrem Žirovnice. Po zhruba třech hodinách v autobuse jsme vystoupili na nádherné základně Nová Častoboř (dříve Jitřenka Žirovnice). Po vynošení věcí z autobusu jsme si každý našli svou chatku a ubytovali jsme se ve svém novém domově na příštích čtrnáct dní.
     Ihned po vybalení začal náš sportovní program. Na našem prvním večeru se sešlo bezmála 30 účastníků našeho tábora. Dále s námi na základně byl ještě také šachistický tábor, který s námi tuto základnu sdílel po sedm dní.
 
Sporty jsou na Levé hlavním pilířem, a proto zde bylo na výběr hned z několika variant, jako jsou softball, ringo, stolní tenis, volejbal či petanque. Vrcholem našeho sportovního snažení byl jedenáctý den tábora, kdy se uskutečnilo Velké Levoořechové Dláždění, kterého se zúčastnilo šest týmů po šesti lidech, kteří bojovali ve všemožných disciplínách počínaje ringem, přes plavání, až po stolní tenis. Nakonec se po napínavých soubojích umístil na prvním místě ten nejlepší tým, avšak i všechny ostatní týmy vložily do sportování všechny své síly.
    Levá Ořechovka ale není jen o sportování, je i o různých jiných hrách a programových vložkách. Mezi ně se řadí například městečko Palermo, vzducholoď, nebo také stolní hry jako Abalone, Dixit či ubongo. I u těchto her jsme všichni strávili mnoho krásných chvil.
    V rámci tábora proběhla i celodenní hra, při které jsme byli ráno probuzeni a rozděleni do týmů. Každý tým byl poté dopraven do své vesnice, ve které měl plnit sadu úkolů. Většinou to byly otázky ze současnosti i minulosti dané vesnice. Dále zde byl také úkol směnit s obyvateli vesnice naši potravinu P za co nejhodnotnější protiváhu, a konečně hlavním úkolem každé skupiny bylo odpracovat si v dané vesnici svou snídani. Každá skupinka si nakonec něco našla. Ať už to bylo vyplevelování chodníku, nebo práce na zahradě. Jedna ze skupin dokonce pomáhala samotnému starostovi obce Panské Dubínky, panu Theodorovi Vyhlídalovi. Po splnění všech úkolů jsme se sešli přesně v 11:44 v nedalekém městečku Počátky, kde jsme si vyměnili své zkušenosti z vesnic, a poté jsme se vydali na nedaleký rybník, abychom si vyzkoušeli naše schopnosti s ovládáním lodí. Okolo páté hodiny jsme se již vrátili na naši základnu.
    Abych to shrnul, Levá Ořechová pro mě byla letos zase jeden velký balík super zážitků a nových zkušeností. Osobně se již těším na příští rok a jsem zvědavý, kam náš tábor opět zavítá.
Filip Vrťo
 
Levá Ořechová 2018
Žirovnice, další levá
je to dlouhé, ale neva!
Dobře se tu bavíme
snad všechny sporty umíme
byli jsme i na vodě
taky všechno v pohodě
Akordeon tvrdě zní
jen o levé se mi sní
zkoušíme i herci býti
zahradník Jorge, Kyti Miti
Další výlet vesnicemi
prověří naši komunikaci
zvládli jsme to, to se cení
je tu pořád co na práci
Všichni to tu milujeme
příště zase přijedeme          Michal Koždoň
 
LOD
Letošní Levá Ořechovka sice pro mě byla už třetí, ale opět byla poměrně jiná, než ty předchozí. Nejprve základna na Svojanově, minulý rok v Černé Hoře a letos netradičně na Vysočině u Žirovnice. Základna měla opět své výhody a nevýhody, například jsme trochu postrádali beach volleyballové hřiště a bazén, každopádně alespoň bazén byl nahrazen nedalekými rybníky, které sice občas byly trochu zelenější, ale také se našly výjimky použitelné k plavání a jízdě na lodi. I přes velká horka a vydatné deště jsme si dokázali levou užít na 110%. Netradiční sestava vedoucích příjemně překvapila. Neúčastnila jsem se sice celého tábora, ale i přesto byla levá ořechovka skvělá a zase nezapomenutelná.           Ema
Byl jsem na Levé Ořechové Dlažce
Je to ten nejlepší tábor pod sluncem i měsícem. Všichni tam sportujeme, hrajeme různé hry, je tu super parta účastníků i vedoucích. Doufám, že příští rok přijedete i vy a bude nás tu zase o pár skvělých lidí víc. Už se na vás moc těším.    
 
Když jsme přijeli, tak bylo vše úplně nové. Postupně jsme se seznamovali s lidmi okolo nás. První den jsme se rozřadili do oddílů, zbytek dnů jsme strávili hrami, soutěžemi. Všechny hry byly originální a hezké. Všechny hry se mi líbily a bavily mě. Moc jsem si to tady užila. Bylo to tu plné zábavy. Hry např. Ringo, noční hry, fotball..
 
Levá Ořechová Dlažka
    Jak jen začít. No, kdyby se mě někdo na začátku letošních prázdnin zeptal, jestli pojedu na letní tábor Levá Ořechová, tak bych asi z časových důvodů odmítl, pak ale přišlo několik emailů od účastníků o tom, jak jsem skvělý, a že beze mě by tahle akce nebyla ono, a tak jsem si ve svém bohatém programu nakonec místo pro tuhle akci udělal. Vše začalo ranním vstáváním v pět ráno, abych stihl svůj odvoz do táborové základny nacházející se nedaleko malebné obce Počátky. K mému zklamání se v této obci nenatáčel můj oblíbený seriál Doktoři z počátků, ze kterého jsem viděl skoro sedm minut. Tábor už samozřejmě plnil má očekávání – samozřejmě skvělá kuchyně, pozitivně naladění účastníci a smělé vedení.           Lukáš
 
Výprava
 
Robinův tým:
Vzbudili nás brzy nad ránem,
a hned seznámili nás se svým plánem.
Sbalili jsme všechny věci,  kam teď?
– na vlak přeci!
Když začalo celé putování,
naše cesta byla k zasmání.
Horní Vilímeč nás již čeká,
čas však plyne jako řeka.
S Leninem se setkáváme, první úkol? Práce! To dám!
Radost práci tu jsme měli,
chodník vyplevelili jsme celý.              Dostali jsme noviny a známku a vydali se na cestu do zámku. První dorazili jsme do města, šílená to byla cesta.
Míšův tým:
Časně z rána vzbudili nás,
putovati bude se snáz,
když spolupracovat budete,
dobrou snídani dostanete.
 
Pak fotku s krasavicí
jsme dostali před prací
potom nám pomohli,
tak, jak nejvíce mohli.
 
Na cestu jsme se vydali
a potom jsme se vrátili.
Došli jsme do Počátků,
s partou plnou nápadů.
Došli jsme k super lidem,
zde probíhalo všechno s klidem.
Milí, hodní, vřelí byli
a k tomu nás pohostili.
Navštívili jsme i megality,
potom zámek veliký
a šli jsme dál po silnici
dokud na milník nedorazili.
Byl to super trip,
nemohlo být líp.
 
Davidkův tým:
Jen, co jsme do vsi kaliště vstoupili,
některé úkoly jsme hned splnili.
Marně jsme potom snídani hledali,
práci jsme už od pána dostali.
Jen, co jsme od stolu potom vstali,
za drbnou jsme se na krátko vydali.
Drbna nám vše potřebné vyzradí,
třeba, že starosta je gay vážně veliký.
Od drbny jsme šli z kopce ,
potkali jsme fakt super chlapce.
Zeptali jsme se na staré noviny,
ale on mlel samé kraviny.
Noviny jsme z něj nakonec vytáhli,
a potom se na cestu vydali.
Růže nám sice zvadly,
ale to nevadí  -
VŽDYŤ UŽ JSME TADY.
 
Rádin tým
Jak neschopná jsme skupina, to nám to pěkně začíná.
Do vlaku všichni nastupujem, „a Robine, už tam budem?“
Do Dubé hned jsme se vydali, ale všichni tam na nás kašlali.
    
 Jak jsem se ocitl na Levé ořechovce
   Levou vpřed, zpátky ani krok. Vstávám po vzoru mých mnohých předchůdců a vyrážím na cestu na daleký východ – i taková je Žirovnice z pražského pohledu.  Cestu, která byla jako by byla místními stavěna ve stylu: „ať sem žádný pražák nepřijede.“