Jedu z Mikuláše. Jedu vlakem překrásnou krajinou mezi Domašovem nad Bystřicí a Bruntálem. Přes zatažené nebe neproniká ani vlásek slunce a venku mrzne. Brzy bude tma. Zimní krajina působí opuštěně a smutně.
Ale mi je hezky. Čas se přes víkend na chvíli zastavil. Nikdo nikam nespěchal, nic nesháněl, v ničem před druhými nesoutěžil a neřešil malichernosti. Nechali jsme se nést okamžikem přítomnosti těch, se kterými je nám dobře - přítomností svých blízkých a kamarádů. (I když toho hrůzostrašného čerta jsme se zase všichni lekli, protože až tak hodní jsme v uplynulém roce nebyli.) 
Yvona