Mikuláš je za námi ...    … jako vždy musím říci - bohužel! Těžko se odjíždí z takového vydařeného víkendu ... Výborná sestava akčních borců, hravých dětí i veselých dospělých, kulturně nadaných a skvěle pařících umělců - kytaristů, klavíristů, zpěváků i básníků, jídlo vychutnávajících gurmánů, labužnicky popíjejících milovníků dobrého moku, našich známých Dlažkařů i výrazných (a často jezdících) příznivců Dlažky ... To vše se nezadaří každý víkend ... 
Díky všem za prožitý víkend a to vám - účastníkům malým i velkým, skvěle šlapající kuchyni, mladým organizátorům, Mikuláši i čertovi, pomocníkům a vůbec všem. Díky všem za hromadu ohlasů – článků i větiček, fotek či jen sdělení po akci. Ano, musím to říci na plné čertovské pecky - udělali jste mi radost! A doufám, že i vy jste si ten kýbl radosti dovezli domů!
Mussur  
 
Jak jsem jela poprvé na Mikuláše
Za celou dobu, co jezdím na Dlažku, a je to 10 let, jsem nikdy nevzala děti na Mikuláše. Letos Lukáš (17) několikrát vyslovil přání, že by tam chtěl být. Nakonec se s Mussurem domluvil, že pojede jako praktikant (takže vzal Lukáš mě).
Chatu v Domašově nad Bystřicí jsem v minulosti zaregistrovala – párkrát jsme kolem šlapali pěší túru, párkrát jeli na kole. Říkala jsem si, že je to hezké místo a že tam jezdí asi taková parta, jako jsme my Dlažkaři. (Nedošlo mi, že tam jezdí i Dlažkaři.) Takže nebyl problém zjišťovat, kde přesně se chata nachází – představu jsem měla. Přestože je z Opavy do Domašova přímý vlakový spoj, náš dlouholetý řidič Jirka nám přislíbil, že nás zaveze autem.
První zhoustnutí atmosféry nastalo, když jsem do navigace zadala: Dětřichov. Zvýšeným hlasem se řidič dotázal, zda-li jsem si nastudovala pořádně Mussurovy pokyny k akci, že před týdnem jsem tvrdila, že je to v Domašově. Čím více jsme se k Domašovu blížili, tím byla větší tma a menší viditelnost. Bylo zřejmé, že přesné určení místa akce nebude snadné. Přesto jsme se dostali ke značce Zákaz vjezdu. Můj ženský instinkt fungoval naprosto správně, ale řidič odmítl zákaz porušit. Tím pádem jsme se ocitli na hřišti (nebyli jsme ten večer na hřišti sami, jak se přiznali někteří další účastníci). Bylo třeba použít „přítele na telefonu“. Když se mi povedlo po čtvrthodině najít v batohu mobil a zavolat Mussurovi, nanavigoval nás samozřejmě zpět ke značce Zákaz vjezdu. Tentokrát s tím řidič neměl problém. Do cíle zbývalo 5 minut. Řidič utrousil poznámku, že si to nedovede představit přes ten les, kdyby byl sníh. Doplnila jsem informaci, že Mussur v pokynech upozorňoval na nutnost sněhových řetězů. V již tak vypjaté atmosféře následoval výbuch: „Vidíš, to jsi mi taky neřekla!!!“ Ale dojeli jsme.
Chata praskala ve švech, zejména zvědavými a natěšenými dětmi snad všech věkových kategorií. A víkend byl opět nezapomenutelný, o čemž určitě napíší i další účastníci. Snad jen, že: nezapomenutelný byl drsný čert, rozvážný Mikuláš, krásní andílci a neposední čertíci, nezapomenutelně chutné bylo jídlo z kuchyně, nezapomenutelné bylo množství písniček, které nám neúnavní kytaristé zahráli a které jsme zazpívali, nezapomenutelné bylo ranní hřejivé prosincové slunce nad hřištěm, nezapomenutelná byla dobrá nálada a smích účastníků. A nezapomenutelná byla úvaha Alenky Menšíkové o tom, co pro ni znamenají písmenka DLAŽKA. Myslím, že to vyjádřila za mnoho z nás.
Yvona Matýsková     
 
Mikulášský volný verš – asociace na Dlažku
Jak bych shrnula Mikulášský víkend? Myslím, že postačí krátká báseň, která mě napadla o sobotním popoledni a která Vám snad přiblíží, jak jsme se měli.

D jako domov, protože na akcích Dlažky se cítím jako doma 
L jako láska, protože ji tady vidím, slyším, cítím …
A jako ansámbl neboli z francouzského ensemble = společně, jsme kolektiv, jedna rodina, jeden klan
Ž jako život, ano Dlažka je součástí mého života, s Dlažkou jezdím už 17 let (i když s přestávkou), nejen život můj, ale i životy Vaše jsou Dlažkou tvořeny a zároveň ji tvoří
K jako komedie, o kterou na Dlažce není nouze
A jako atmosféra, někdy hrachová, jindy zelná, ale naše …a nádherná!
A tím jsem jen chtěla říct, že si Vás vážím, že Vás mám ráda a že Vám děkuji, za všechno.
Alena Menšíková
 

Dlažkovský Mikuláš s grandiózními večery
Tak dlouho jsme se těšili a už je to zase za námi. Co? No přece Mikulášská víkendovka , která letos opravdu termínově vyšla na Mikuláše a měla tak obrovskou účast, že jsme se do chaty málem nevešli. A to prý museli být někteří opozdilci s přihláškou odmítnuti, protože bylo plno. Zdá se, že věhlas dlažkovského Mikuláše (nebo možná spíše čerta), se šíří čím dál víc :-)
Počasí bylo v pátek, náš den D, všelijaké, ale předpověď byla příznivá. Sníh a mráz letos nehrozily, spíše se po několika deštivých dnech čekalo vyjasnění  a slunečné počasí. První den to teda neplatilo, ale naštěstí to nikomu nevadilo. Dorazili všichni, kdo byli očekáváni a rádi jsme se zase po čase viděli, takže vítání bylo upřímné a většinou s malými osobními  dárečky, jako předzvěst mikulášské nadílky další den.
Večerní čertovská hra se konala jako vždy venku s lampiony, sice za občasného mírného deštíku, ale zvládli jsme ji bez pláštěnek. U světélkujících stanovišť s čerty jsme plnili úkoly a dostávali body a když jsme měli vše hotové, čekala nás vyhřátá jídelna s teplým čajem a stolními hrami. Hráli jsme před večeří i po večeři a byla fajn nálada. Pobavili jsme se u nových verzí dixitu, hrály se samozřejmě i aktivity, scrabble a další hry, jídelna byla plná zapálených hráčů a soutěžní atmosféry. Po večerce pro děti se rodiče v hojném počtu sešli na večírku s kytarami a muzicírovalo a zpívalo se dlouho do noci. To není  na akcích Dlažky samozřejmě nic  výjimečného, co mě ale překvapilo, že když muzikanti asi ve 2 hodiny v noci odložili kytary, aby si udělali pauzu, opět někteří sáhli po stolních hrách, takže nečekaně, asi ve 3 hodiny, byla opět jídelna zaplněna skupinkami hráčů a i v tuto pozdní hodinu se přemýšlelo, kreslilo, hádalo, vysvětlovalo  a všichni se dobře bavili. Já jsem po třetí hodině šla spát, ale někteří zůstali, vrátili se ještě ke zpěvu a kytarám a vydrželi prý další hodinu.
Sobotní rozcvičku jsem vynechala, ale prý ji vedl Mussur a byla sranda. Po snídani se děti vydaly do oddílů a jeden oddíl vytvořili i rodiče, kteří buď hráli volejbal nebo dánské kuželky. Dopoledne se vyčasilo, objevila se blankytně modrá obloha a sluníčko, takže to vypadalo jako pozdní babí léto nebo brzké předjaří, ale v žádném případě ne advent. Po menším sportování jsme si dali v jídelně opět stolní hry a pak už nás čekal výborný oběd s několika variantami masa, takže si každý mohl vybrat podle své chuti.  Odpolední andělská hra byla naplánována brzy odpoledne, aby se stihla do tmy. Já jsem tentokrát soutěžit nešla, raději jsem si chvilku zdřímla (a určitě jsem nebyla jediná), abych nabrala síly na další program. Pak jsme se sešli v jídelně a dámská sekce si udělala hodinku krásy s Martinou. Jednak abychom se vylepšily na večerní návštěvu Mikuláše s čerty a anděly, ale taky abychom se něco dozvěděly o správné péči o pleť. Bavilo nás to, líbily se nám výsledky, tak jsme si říkaly, že by nebylo špatné na každé akci mít takovou zážitkovou a zároveň edukativní hodinku – příště třeba o cvičení, masážích, józe, pak zase někdy o výkladech karet, jídle, stravování, vaření apod.
Čas utíkal a než jsme se nadáli, byl večer a vše bylo nachystáno na příchod očekávané skupiny nadpřirozených bytostí. Děti si stihly nazdobit perníčky (obdivuji toho, kdo napekl a pak hlavně připravil tolik zdobicích sáčků s polevou), namalovaly také spoustu andělů, čertů a dalších obrázků s vánočními motivy, kterými se vyzdobily nástěnky a konečně se jídelna zaplnila do posledního místa a naše volání Mikuláše bylo vyslyšeno. Napřed se objevil strašidelný ohnivý čert, pak tlupa mladých čertů, dva krásní andílci a nakonec i vznešený Mikuláš. Postupně vyvolal všechny přítomné rodinky, abych se jich vyptal, jak se jim v tomto roce dařilo, zda děti byly hodné a vyslechl si básničky, písničky a povídání, které měl každý připravené. Za odměnu jsme dostali tašku plnou dárečků a dobrot a tak byla všeobecná spokojenost. Když Mikuláš s doprovodem zmizel, začala tradiční taneční párty, u které jsme si vytvořili i vlastní verzi Stardance (když jsme neviděli právě běžící díl v TV) a líbilo se nám to. Děti měly prodlouženou večerku, takže si mohly také užít tance nebo her v herně a když odešly spát, měli dospěláci další hudebně-pěvecký večírek s velkou hostinou před sebou. Kytaristé byli tento večer jiní než včera, takže se obměnil i repertoár a zazpívali jsme si opravdu všechno možné a bylo to super. Hitovky se střídaly s písněmi méně známými, ale všechny byly krásné. A nejvíc a nejlépe hrál Pavel, který se zasloužil o opakované ovace jako „grande Vincenzo“, takže odtud i grandiózní večer v názvu :-). Tak jsme se prozpívali nocí a spát jsme šli zase až nad ránem.
V neděli se opět konala rozcvička, ale tu jsem nestihla, takže jsem den zahájila až snídaní a kávou. Když odešly děti sportovat a hrát si, dospěláci se rozdělili na skupiny a jedna vyrazila ven, zatímco druhá zůstala v teple a hrála stolní hry. Já jsem si udělala s první partou menší túru přírodou, ale bylo dost mlhavo a chladno, takže jsme to nijak nepřeháněli a vrátili se asi po hodince a půl. Před obědem jsme ještě stihli scrabble. Po výborném obědě jsme pak měli čas už jen na balení a úklid a pomalu jsme se loučili a domlouvali se, kdy a kde se uvidíme příště. Všichni jsme si popřáli krásné svátky a vraceli se zpět do svých domovů. Byl to moc pěkný víkend J.  Hanka Menšíková

Mikulášské ohlasy
Posílám jednu povedenou fotečku z mikulášského víkendu (vpravo).  Moc se nám tam líbilo. Aji s tím čertem škaredým.   Vendula Hluzinová
 
Již dlouho jsem neslyšel někoho tak potichu recitovat básničku, ale úcta z Mikuláše u malé Gábiny ztlumila její hlas na opravdu poslední poslouchatelné minimum … Mussur
 
Mikuláš byl moc fajn,diky!    Alena Antošíková
 
Prý se bude měnit reklama na kofolu! Místo prasete budou kachny, místo děťátka Michal Novosad – a hláška bude „já už se koupu“ …  To vše říká mokré foto z Mikulášského víkendu!   Mussur
   
To byl hezký víkend, na který budu zase vzpomínat :-) Petr Okasa
 
Moc děkuju za krásný víkend. Tobě, všem v kuchyni i vedoucím a praktikantům. A je tu od nás malá básnička. Dáša Terberová

 
Viděli jsme anděla, který dobro nedělá.
Nezdraví a nemyje se, vyrostl jak dříví v lese.
Myslí jenom na sebe nic hezkého nesvede.
Ve svých týmech rodinných snažili jsme dlouhé hodiny, 
napravit toho anděla, ať takové hlouposti nedělá.
Aby činil pokání, jinak to pro něj peklem zavání.
Je tu totiž opět čas, kdy Mikuláš přijde mezi nás
a s ním, a to každý ví, nás i čerti navštíví.
Pak bude ten, kdo byl líný pykat za své špatné činy.
Děkuji za krásné chvíle, se všemi mi bylo mile.
Dost jsme toho prožili, stmelili jsme rodiny.
Příští rok jen na Dlažku pojedu si pro tašku.