Čtvrt století - to je doba! Vzpomínáme na akce minulé, léta uplynulá a zežloutlé fotky. Kdo si ještě teď vzpomene na diáky a promítání. Na zažloutlé cyklostylové propozice! Na pevné telefony a faxy. Na první fotoalba! Na první Dlaždiče tisknuté na kopírce a skládané ručně! Na narvané akce pro mládež! Na tělocvičny a hřiště, kde se sešlo i přes třicet lidiček! Na první tábory rodičů s dětmi, kde pivo se pilo potajmu za chatkou! Na víkendy či tábory na Týně, v Sovadině, v Karlovicích u Vrbna, v Čekyni, na Prostřední Bečvě, na Miloňově, na Otesánku, na chatách Meopty, ve Vrchlabí. Ale i na Středolesí, na Kašparově mlýně, na táboře Stavař v Podhradí nad Dyjí, na Horní Žleb, Klokočov, Budišov, Žloukovice, Slavňovice, Zátoň, Český Krumlov, Šumavské Hoštice … Tam všude se jezdilo a už nejezdí, ale o to silnější jsou vzpomínky! Ale stávající tábory mají také své kouzlo – naše Rajnochovice, Svojanov, Rešice, Zátoň, Olšanka, Spálovský mlýn a další. A co tak vzpomínky na všechny tábory všeho druhu! Na turnaje v ringu, softbalu i dalších sportech. Na Jižní cesty. Na Softbalvíkendy ještě ve stylu Járy Cimrmana. Na Velká Dláždění i Čarodějnické Dlažky, Delfinária, Bridžvíkendy, Zimní rodea … A co teprve školení, doškolení a semináře! Pravé i Levé ořechovky! Jedinečné Dlažky! A poprázdninové víkendy! Výlety do Dánska, Francie, Pyrenejí, Slovenska, ale i do Vídně! Jižní cesty! A na turistické akce od kol až po vody. Na desítku prázdninových přechodů hor! Na horolezení, bungee jumping, lanová centra, sjezdy horských řek, přejezdy zasněžených i ledových hor! Ale také na recesi - na sešlosti „mafiánské rodiny“ od elit let devadesátých až po zatím poslední letošní mafiány! Na všechna ta Eldoráda!, Na UJÁCe (Univerzity Járy Cimrmana). A to nemluvím o hromadách jídla, co se snědlo, a sudů a lahví, petek a sudů pitiva všeho druhu, co se vypilo! Na tisíce míčů, stovky stolních her a dalšího sportovního materiálu všeho druhu! Tuny rýsováčků (pro Čechy překládám rovnou – napínáčků) a papíru! Tisíce fixek, propisek, pastelek a tužek. A těch petek a odpadu – kdo nepopelařil – ten to neocení! Vzpomenu si na hodiny účtování a těch vyplněných formulářů! Na skvělé projekty i průšvihovky! Na koncerty pětadvacetiletí od Fleretu, Jarka Nohavicy, Hradišťanu, Čechomoru, Karla Plíhala, Kuře v hodinkách s Mišíkem, - 123 minut a Deep Sweden na jedné straně až po 12 lidiček na koncertu Chinaski na straně druhé! Na rockové večírky v klubu v podzemí, na pařby do kuropění, na party, countrybály, České plesy, Valašské bály, Dlažka bály a Ondrovy a Marošovy diskotéky! Těch decibelů, ohraných strun, bubnování do všeho, juchání a bejkování do ranních hodin! Miliardy not vyletěly z našich akcí až do vesmíru! Vzpomenu si na lidičky, co jezdili jako batolátka (od Jardy, přes Adámka, Myšáčka, Pavlíčka až po Peťku) a vidím dospělé osobnosti (Dzherryho, Adama, Michala, Pavla a Peťu). Vzpomenu si na mladé štíhlé borce a lepé děvy a vidím borce statné a ženy v nejlepším věku. Vzpomenu si na nespoutané živly, kteří se stali vzornými rodiči. Ale také si vzpomenu i na ty, co nejezdí, protože příroda rozhodla bohužel jinak …

Přestanu nostalgičit, zamáčknu slzu a osuším klávesnici. Dvacet pět let - to je síla! Tak ať se Dlažce vede. Těším se na oslavu!!! Mussur