AHÓÓÓÓÓÓJ KAMARÁDI, dlaždiči i nedlaždiči !!!!

Již delší dobu jsem měla nepříjemný pocit, že s informovaností o dění v klubu i mimo něj je to bída. Často jsem si povzdechla, že Přerovák se má … Ano, Přerovák si může pískat, že bydlí v Přerově. A teď určitě spousta Přerováků přemýšlí o tom, jestli jsem normální, že tak provokuji. Z hlediska toho, co dýcháte, jste na tom hůř, to vám neberu, ale já chci mluvit o něčem jiném.

Brzy začne březen a já bych dodnes seděla za pecí v bláhové domněnce, že se v lednu a únoru nic nekoná, kdybych si osobně nevyžádala propozice od kamarádů. Stále stejná kolej: propozice se rozdají Přerovákům, vyvěsí se na školách a případně se rozdají účastníkům na víkendovkách. Potom spadla klec. Jakou mám šanci, jestliže třeba 2-3 víkendy s Dlažkou nikam nejedu, nejsem z Přerova a nestuduji na některé blízké střední nebo vysoké škole? Mizernou, téměř nulovou. Občas si vzpomene kamarád, který pobere víc propozic, když se rozdávají. Pak jsem měla šanci zaslat Mussurovi známky a čekat, že mi pošle propozice. Takto jsem to udělala loni 3x po 10 známkách a vždycky přišly tak maximálně 2 zásilky. Trošku málo, že? Asi některým organizátorům nevadí, že o jejich akci mnohdy neví polovina členů Dlažky a že možná díky tomu ztrácejí potencionální účastníky.

A proto jsem zajásala, když jsem poprvé od Richarda /R→F/ uslyšela, že by se měl začít vydávat časopis Dlažky, kde by bylo pěkně naservíroáno co, kdy, kde a za kolik. To jsem ještě netušila, že jedním z tažných koní redakce mám být i já. Také jsem proti tomu pozdějí protestovala, leč byla jsem přinucena kapitulovat a tento post redaktorky přijmout.

A tak jsme celkem tři + nějací dopisovatelé /podrobněji v rubrice “Z redakce“/ na to, abychom k vám měsíc co měsíc přicházeli s kompletním servisem a informacemi o dění v klubu, ale i mimo něj.

Veveřice

MANTINELY DUNÍ...

Lední hokej byl jednou z posledních sportovních činností, které dlouho vzdorovaly aktivitě našeho klubu. Minulý čas je na místě, protože v noci z 8.na 9. února 92 utrpělo premiérové mužstvo Dlažky první velké vítězství, a to hned v Praze na Slávii. Jednalo se o miniturnaj pořádaný spřáteleným Klubem admirality. Náš úspěch se rodil těžce. Už sestavování manšaftu se neobešlo bez potíží /někteří nezodpovědní jedinci odmítli reprezentovat s poukazem na to, že neumí bruslit, jiní dokonce bez udání důvodů!/, ale nakonec na led nastoupili Breberka, Mussur, Gadžitka, Dušan, Olda, Vinczenzo, R→F a jako osmé v poli střídavě vypůjčená děvčata z klubu Admirality.

Záhy jsme se seznámili s ledem /většina až příliš důvěrně/. Přesvědčili jsme se, že předchozí vzájemná ujišťování, že ten stál naposledy na bruslích před 10 lety, onen neumí zabrzdit či další má chronický strach z puku, jsou hluboce pravdivé. Ale to už jsme se ocitli ve víru prvního mače. S nezměrnou bojovností a obětavostí se nám podařilo zdolat děčínskou sestavu Admirality 3:1, když jsem dokonce vsítili všechny 4 góly /Brebera vlastní/. A protože Admiralita už před tím podlehla pražským Vršovcům 1:8, ocitli jsme se rázem ve finále. Ve velmi dramatickém bojijsme taktickou obrannou hrou rozložili útočnou snahu Vršovců, s téměř nadlidským úsilím jsme pak spláceli útok útokem, až v nejvypjatějším okamžiku zakončil utkání neznámý příznivec Klubu Dlažka, který vyjel na ledovou plochu s rolbou a sdělil nám, že čas vypršel. A protože jsme právě v té chvíli vedli 3:2, byli jsme slavnostně označeni za vítěze. Neméně potešilo, že Brebera /jediný z nás ovládal brusle/ byl vyhlášen nejlepším útočníkem turnaje. K ránu jsme se pak dostali do vyhřátých spacáků a po několika písních jsme se ztratili v hloubi zapomnění.

Druhý den po procházce Prahou jsme shlédli videozáznam včerejšího hokeje a navštívili zábavu v jedné vesnici nedaleko Prahy. Zábava byla bujará, o čemž svědčí i fakt, že při odjezdu se trojici Brebera, Olda, Vinczenzo nepodařilo včas najít nádraží /ačkoli se šlo k němu podél trati/ a domů tedy dorazili o pár hodin později /o to veseleji/. Jinak se celá akce vydařila a už teď se těším na další ročník.

R→F (R. Kreml)

A ZASE TEN TOVAČOV

Pořádala jsem na zámku v Tovačově pracovní pobyt pro spřízněné duše, které měly mimo jiné společné i to, že nemusely do školy či do práce. Od 18.2. do 23.2. se zde průběžně vystřídalo 24 kamarádů, kteří průběžně přijížděli a odjížděli. Žádný program jsem jim nenabídla. Šlo hlavně o to, aby se ve věži nad vstupní branou zámku začala zřizovat základna, podobně jako je tomu na Helfštýně. A tak jsme dopoledne vyklízeli věž, pár lidí pomohlo při řezání a nakládání dřeva. Mé díky patří všem, kteří bez příslibu jídla a programu přijeli pracovat. Ale nejen prací živ je člověk, a tak jsme zpívali, debatovali, navštěvovali cukrárnu, byli v Olomouci v kině, zpívali jsme na zámku a hlavně jsme si s ničím nelámali hlavu.

Veverka

TANČÍRNA

“Střízlivý člověk tančí leda, když se pomátne.“ Cicero

Z jídelny v chatě na Středolesí se ve dnech 31.4. až 2.2. stala Tančírna, která za posledních 60 let přežila hospodářskou krizi, válku, osvobození, budovatelskou euforii, nástup rock´n´rollu, diskotéky, lambadu ….. Doba se mění, mění se i lidé, ale zůstávají charaktery a typy lidí, neboť v každé době nalezneme hrdiny, lvice, prosťáčky, hysterky, bohémy … V téhle tančírně jsme sehráli své charaktery a roztančili jsme ji naplno. Hráli jsme jako o život, protože na nás blikalo červené světýlko Ježkovy kamery. Na kameru se pak zapomnělo, ale na lidi v nás ne. A tak vznikl solidní /ne-li skvělý/ videofilm.

Abychom mohli roztančit tančírnu, trénovali jsme celou sobotu pod vedením Karkulky nejrůznější tance. Ale našlo se i místo na ringoturnaj, na přednášku o tom, jak se zachází s videokamerou, na noční zpívání. A v neděli jsme i my účastníci dostali možnost natáčet. Původně to měla být 5 minutová reklama na klub Dlažka, ale nakonec to byla 10 minutová fraška. Nešlo ani o to natáčení jako spíš o to, že nám Ježek názorně ukázal, jak mizerně jsme na tom, když máme něco rozhodnout, něco vymyslet, přesvědčit o svých názorech ostatní, dát něčemu systém.

Přes malý počet účastníků /15/ to byla akce, která mohla člověku hodně dát, když sám chtěl. A ačkoliv akce byla hlášena jako akce Aleše, hlavní podíl na ní nakonec měl asi Ježek, který nás milostivě povýšil z řad účastníků do řad organizátorů. A tak se to dá shrnout slovy: “Naše akce pro nás.“

/sepsala účastnice Veverka/

PŘED X DNY A LÉTY

…...přesně 1. apríla to budou 2 roky, co byla slavnostně odhalena v Přerově Dlažka. Mnozí jistě vzpomenou na tento akt se slzou v oku a vzpomenou na dominující projev Koulena /tehdy ještě s patkou/ a Tomáše /tehdy ještě v civilu/.

…... před rokem se někteří šílenci koupali v Severním moři, byli to odvážlivci z řad účastníků expedice do Dánska ve dnech 22.3.-31.3. Tato akce si jistě zaslouží vzpomínku, neboť byla vyhlášena jako nejlepší mezinárodní akce roku a v celkovém hodnocení se umístila na 5. místě.

…....před dvěma lety naposled zazvonilo Sněhurkovi a Vlastíkovi v Holčovicích. A vidíte, už jsou doma ze zeleného a vlítli do toho jako by ty dva roky ani nebyly.

….....23.3.-25.3.1990 proběhl 1.ročník Březňáckého víkendu, který měl úspěšné pokračování v roce 1991. Letos je Tom na vojně, ale proslýchá se, že 3.ročník bude!! Čert ví, jak to ten Tom udělá.