Tukani a Tukanky
co byste byli – bez Hanky?
Trochu sněhu, trochu deště,
teď jsme doma a chceme ještě!
Na Kelčák jsme se vydali,
do bláta se všichni po kolena dostali.
Po letu do vesmíru naše srdce touží,
snad tam Michal mimozemsky pánví zakrouží!
Robin z nosu mírně krvácí,
úsměv však stále neztrácí.
A co naše milá Anička?
Ta rozbíjí profesionálně vajíčka!
Vinetú velkou svatbu plánuje,
kdo nakonec tenhle souboj vyhraje?
Žába staví raketu,
Je tahle věc vážně schopná letu??
Dřevo nosíme, taháme klády,
Zak stále hledá kamarády!
Ema dojetím nad lyžemi brečí,
Míšovi ta dospělost prostě svědčí!
Brännball ve sněhu hrajem,
nad výkony brännera závistí tajem!
A víte co? Ufoni si smíchy nad vašimi vzkazy,
zlomili všichni společně vazy.
 
Tohle a mnoho dalšího se tu stalo,
v mých vzpomínkách zůstanete natrvalo.
Těším se na vás a snad příští rok zase,
sejdeme se v tomto tukanském čase!
 
Vaše Hanka
(P. S. – střepy přinášejí štěstí!)