Sněhurka a sedm trpaslíků
Tak, Sněhurka jsem byla já, to je snad všem jasný, a trpaslíci? No přece moje děti vypůjčené na jeden celičký den. Honzík, Vojtík, stálice Daneček, Táďa, Štěpa, povídálek Kuba a srandista Luky.
Kdybyste věděli, jak mně se nechtělo! Sedm raubířů na krku… Sem si říkala, Ančo, ty jedna, stojí ti to za to? A víte co? Stálo! Jéé, jak mně se to líbilo! Úplně žůžo labůžo. Zase jsem se na chvíli stala dítětem, štěbetala, povídala, smála se.
No dost mých pocitů. Kde jsme vlastně byli a co dělali? Ve čtvrtek na státní svátek jsme těsně před devátou vyrazili mini autobuskem se super řidičem do Brna, do Science muzea VIDA! Ani jsem skoro nestihla koupit vstupný, zařídit šatnu, a šup, trpaslíci byli pryč. Dlouho jsem se nerozhlížela a nečekala a hned vyrazila za nimi. Děti se mě hned ujaly, a já musela vyzkoušet tolik věcí! Po dvou hodinách vyčerpávajícího chození, zkoušení, pokřikování jsem je zahnala na jídlo a pití. Najedly se a popily a už zase jsme se ponořily do víru hraní a objevování.
Po chvilce jsem to vzdala, zavelela, že sraz bude v tolik a tolik, vystoupala do druhého patra, ze kterého jsem měla výhled na všechno dění a všechny moje děti a odpočívala.
Ráda bych vám pověděla, co všechno jsme zažili, pozkoušeli, dozvěděli, jenže toho je tolik, že nemůžu. Ale! Jeďte tam, je to fakt bomba a pro děti něco výbornýho.
 
Rozhovor s Lukášem:
Luky, tak co, jak se ti líbil výlet?
Dobře.
Aha, díky za odpověď. Takže si byl spokojený?
Jo, bylo to dobrý.
Co se ti líbilo nejvíc?
To kolo.
Jaký kolo, popiš to.
To, co se točilo.
A dál?
Ta pára.
Jaká pára?
Ta, co se pářila.
Tak ti děkuju za vyčerpávající odpovědi. Chceš ještě něco dodat?
Jo!!! To řvaní v tý budce, to bylo taky dobrý.

No, asi jsem někde chyběla, protože nemám ani tucha, o čem to breptal! Asi pojedu znovu. A vy jeďte taky!
Zdraví Anička