Psal se den 26. červenec 2014, kdy se na přerovském nádraží začaly sjíždět příšerky z různých krajů. Chystaly se spolu se zástupci univerzitního profesorského sboru na cestu do své vysněné školy – Univerzity pro příšerky. Věděly totiž, že před tím, než se stanou profesionálními strašidly, musí chodit do školy. Po příjezdu je však nejprve čekaly přijímací zkoušky, které musí složit každá příšerka, a to rovnou na všech katedrách. Po dlouhém vyhodnocování se profesorský sbor rozhodl, že ke studiu na univerzitu přijmou všechny ty, kteří se přijímacího řízení zúčastnili.

„Hurá jsem přijat, stane se ze mě strašidlo“ byla nejčastější věta, kterou jste mohli na chodbách univerzity zaslechnout. Radovánky však nemohly trvat věčně. Studium a přípravu na budoucí povolání svých svěřenců vzali pevně do rukou profesoři, kteří zároveň stáli v čele jedné ze tří univerzitních kolejí. Příšerky se pilně učily a trénovaly nejen samy na svých kolejích, ale každý večer měly také možnost natrénovat své nově nabyté dovednosti na našem univerzitním simulátoru. Potřebovaly k tomu však kromě svých dovedností také kódy ke dveřím, které vedly k jednotlivým dětem, o kterých naše příšerky musely vědět téměř všechno. Za své dobré výkony získaly do svých nádob jekot, který je pro každou příšerku tak nezbytný.

Každým dnem stráveným na univerzitě byly naše příšerky lepší a lepší. Jenže co by to bylo za studentský život, kdyby se nepřihodil alespoň jeden průšvih. Po dlouhém pátrání bylo zjištěno, že pohřešovaný profesor Joe utekl do světa lidí. Je totiž pravdou, že právě Joe je z celého profesorského sboru nejvíce cílevědomý, a proto se rozhodl, že své strašící dovednosti půjde tajně zdokonalit do světa lidí a že se na univerzitě nikdo nic nedozví. To se mu však nepovedlo a ve světě lidí uvízl. Záchranná akce profesora nejprestižnější strašící univerzity vůbec dala zabrat nejen našim studentům, nýbrž i univerzitním pracovníkům. Nakonec ale vše dobře dopadlo.

Akademický rok utekl jako voda a všechny naše příšerky svůj studijní rok završily s vyznamenáním, proto nám nezbývalo nic jiného, než jim popřát krásné prázdniny a doufat, že se i v dalším roce naše lavice zaplní.

Za profesorský sbor Kantýna alias Minťa