Boj o trůn… očima Vlka

Sedím doma, necelý týden po táboře a nejraději bych se rozjel zpět na Spálov. Bylo to úžasných 14 dní, které bych si rád zopakoval. No, ale myslím si, že tento článek by měl spíš být z pohledu šlechtice Jana z rodu Bílého vlka, a nikoliv z pohledu Skaldy, předejme mu tedy slovo…

Psal se rok 1346, 12.července, sobota. Onoho osudného dne přinesl posel královně zlou zprávu. Král zemřel na bojišti proklán mečem svého soka. Cesty osudu jsou ovšem nevyzpytatelné, a tak i protivník našeho krále, shodou okolností také král, padl na stejném bojišti, a takřka ve stejnou chvíli jako náš vlastní vladař. Královna tuto ztrátu nesla velmi těžce, stáhla se do ústraní a několik dní odmítala s kýmkoliv mluvit…. Pro tuto nešťastnou dobu to však nebylo nejlepší řešení, a tak se sešli zástupci nejsilnějších rodů našeho království. Po krátké poradě vznikl návrh a ten byl předložen královně. Ta s ním souhlasila. Rody spolu budou zápolit a vůdce rodu, jenž osvobodí největší množství hradů, v té době již obsazených loupeživými rytíři, se stane novým králem.

V tomto zvláštním turnaji se utkalo celkem pět rodů. Rod Rubínových draků, Dračí růže, Bílých vlků, Zeleného čtyřlístku a rod Falunských rytířů. Těchto pět rodů spolu bojovalo na život a na smrt, neb vítěz mohl být jen jeden. Nebezpečí a nástrahy číhaly na každém kroku, z přátel se stávali nepřátelé a naopak. Ale to už k boji o trůn zkrátka patří. Po mnoha těžkých bojích a všech možných vynálezech, počínaje povozy a konče katapultem, se stalo něco naprosto nečekaného. Vítězným rodem se stal rod Rubínových draků, v jehož čele byla šlechtična Katarina. Královna tak byla nucena abdikovat a předat své místo nové královně… Inu, král je mrtev a nechť žije nová královna! Novou královnu však ještě čeká nelehký úkol, musí prokázat svou sílu, neb ostatní rody jí odmítly vzdát čest a nabídnout své služby.

Jakožto Vlčí vévoda musím samozřejmě vyzvednout svůj rod, který fungoval naprosto dokonale, a byl jsem nesmírně potěšen tím, jak se všichni snažili. Ač jsme nevyhráli a já se nestal králem, obsadili jsme velké území, stejně velké jako Růže a Draci. Což znamená, že Vlci patří mezi nejmocnější rody naší země a rozhodně se nikomu nebudou klanět. Chtěl bych ještě jednou poděkovat všem Vlkům, byli jste úžasný rod! Zvláštní díky bych pak chtěl věnovat své zástupkyni Karmen z rodu Bílých vlků, děkuji Karmen, lepšího zástupce bych si přát nemohl. Vedli jsme dobrý boj!

Zároveň bych rád pogratuloval vítěznému rodu Rubíného draka, nové královně z téhož rodu, slovutné a krásné Katarině a v neposlední řadě její dvorní dámě krásné Vladaně.

Dále bych rád poděkoval svému oddílu, myslím si, že jsme byli skvělá parta a moc se těším, že, dá-li bůh, vás všechny opět příští rok uvidím. Díky děcka!

…. No asi tak, jak již bylo řečeno výše, byl to dobrý boj. A tak jako každý rok bylo zase o něco těžší udělat ten pomyslný krok zpět, za táborovou bránu… Inu co zbývá říci…snad jen: Díky všem a za rok zas! Vévoda Jan z rodu Bílého vlka

P.S.: Katarin a Vladanko, dámy, doufám, že nijak zvlášť těžce nenesete to, že se ostatní odmítli podřídit vaší vůli. Buďte si jisty, že stejně by to dopadlo s každým rodem ;-)