Články do soutěže Dlaždič
Velké Dláždění 2022
Téma: Dlažka a já? Inspirace,  šance či závislost?
 
             Dlažka a já? Inspirace, šance či závislost?!
      Bylo léto. Slunce hřálo, vyschlá tráva žloutla, rybky sotva přežívaly v malinkých loužích a já jsem přijížděl na tábor Afrika. Ne vždy se podaří skloubit téma tábora s počasím, ale onoho červencového rána to vyšlo náramně. Rychlé odhození batohu na chatku, nahození afrického kostýmu a už jsme běželi vítat první účastníky tábora.
     Téma tábora nemohlo být vybráno lépe. A teď nenarážím pouze na počasí. Africký kostým totiž neobsahuje příliš mnoho látky. A protože byla většina vedoucích pohlaví ženského, vypadalo to na nezapomenutelný tábor. Téměř celou dobu trvání tábora jsem nosil sluneční brýle a sundával je až ve chvíli, kdy se ochladilo, a kostým skryly mikina a kalhoty.
Přestože jsem se snažil být spravedlivý a koukat se vpravo i vlevo stejně často, oči mi pravidelně ulítávaly ke slečně s kostí ve vlasech, úsměvem od ucha k uchu, náhrdelníkem až po pupík a sukní krátkou tak akorát.
      A pak se to stalo. Přestože je v Africe voda nedostatkovým zbožím, začala vodní bitva. V ten okamžik člověk neváhá ani chvíli, bere kyblík vody a obrací ho na nic netušící objekt svého zájmu. S radostí dobře odvedené práce jsem se díval na výsledek svého snažení. Překvapení v jejích očích vystřídal plamínek odplaty. Ale do očí jsem se dlouho nekoukal. Kapky vody vykreslily dokonalou postavu, na kterou jsem vzpomínal ještě dlouho po ukončení tábora. Než jsem prožil onen dokonalý, inspirující moment, dostal jsem vodní sprchu ze tří stran. Podklouznul jsem a spadnul na záda. Ale stálo to za to.
       Po zbytek tábora už jsem spravedlivý nebyl a koukal se výhradně po oné promáčené dokonalosti. A přestože (možná právě protože) jsem se hrozně snažil, tak jsem svou šanci na táboře nedostal a odjížděli jsme jako kamarádi…
Kamarádi… To slovo v tomto kontextu opravdu nesnáším.
     Následně jsem jezdil na spoustu akcí s Dlažkou a doufal, že se opět potkáme. Moc jsme se nepotkávali. Ale vytvořil jsem si novou závislost, jezdit na akce. Hodit batoh na záda a zmizet na víkend pryč, abych se pak s prázdnou hlavou a spoustou zážitků vrátit domů.
     Ale abych ukončil celé vyprávění, tak jsme se na jedné akci nakonec po několika letech potkali. A jestli nám to nakonec vyšlo? To vám povím, až dozpívám ukolébavku tomu malému rarachovi, co má její úsměv a moje oči…
PRČATA
-------------------------------------------------------------------------------------

Dlažka a já? Inspirace, šance či závislost
Dlažka, dláždění? Jeden by řekl, že si tady zarobí nějakou kačku.
Místo toho zpocená trika, bouře mozků a smíchem namožené břišáky.
Skupinka deseti v modrých tričkách, co tě hecují. A tak makáš, nechceš být za máčku.
Někdy ti dochází síly a chce to jiný a jejich páky.
 
Večer se blíží, ještěže máme Honzího, Jůřu a Kačku.
Ti si poradí s kdejakou písničkou. Latina, tango, hip hop nebo pomalé cajdáky.
Předtím si ale dáme zubra a nacpeme pupíky rýží s masem a vydatnou zelňačku.
Dj Tusom už je k nezastavení. Jeho playlist má jen zaručené trháky.
 
Noc je dlouhá plná melodie. Zažiješ tady nezapomenutelnou trsačku.
Dj to nikdy nepodcení a podpoří dobrou náladu jim beam panáky.
Už pomalu svítá a ráno bude budíček a tak šupky do svého váčku.
Sladké sny a ať se ti zahojí všechny boláky.
 
Jůřa alias Kapitán Demo otvírá dveře chatky. Snad stihneme tu osmičku!
Už to začíná. Bude to zase náročný den. Ale žádný problém pro nás sporťáky.
Kolo, ringo, badminton či deskovka.. Na všechno známe nějakou fintičku.
Pí nás zachrání na Dixítu. Alex a Miška na biku. My prostě nemáme žádné leváky.
 
Po čtyřech dnech je dláždění konec, panáčku.
Snad sis dost užil, namakal si ty břišáky?
Tak zase za rok. Do té doby se potrénuje na ringo a zubrhltačku.
Díky Dlažko, teď už víme, jak si vydláždit šťastnou cestičku…
 
                                Dildatátor času
------------------------------------------------------------------------------------------ 
  
                            Naše chlouba
      Největší pýchu zažil tým Dětí prázdnoty na minulém ročníku, kdy jeden z jeho členů, Martin, s velkým náskokem pokořil všechny ostatní účastníky zájezdu v klíčové disciplíně a vypil si tak čestnou přezdívku Zubr. S úctyhodným výkonem 48 vypitých piv, tedy 24 litrů tekutin za pouhé tři dny, kdy heroicky bojoval za svůj tým (který ve většině disciplín bohužel nijak neexceloval), si získal náš obdiv a vděk.
     V letošním závodě jsme připraveni opět nasadit veškeré síly a elán právě do této ultramaratonské pivní disciplíny. Mimo jiné jsme vybaveni novými tanečními schopnostmi (tzv. prolínáním) a nově získanou informací, že ringo není jen výmyslem tělocvikářů na gymplu, ale existujícím sportem s vlastními pravidly.
                                                                                    Děti prázdnoty
---------------------------------------------------------------------------------------------------------- 

    RAP – V - M
 
(Sedím v Meziříčku, kejvu nohama.)
(Kejvu nohama, kejvu nohama.)
(Dvanáct palců, dvanáct palců.)
Eee-jou!
 
Už dávno mám bejt na startu,
zatím su furt v restartu
Dneska mám holt problém hochu,
že včera jsem to přepísk trochu.
 
Vlastně mám jasnou představu,
ale tu bych teď nedal
Mám jít na duatlon
ale sotva trefím pedál.
 
Na startu už Mussur flexí,
a já mám chůzi velorexí
 
Zůstávám hladovej,
ze zásady nenasytnej.
Pořád ještě nezkaženej,
ač už stopro chytnutej.
 
Neplejtvej, zapni play
a buď chvíli vyplej.
 
Vidím týpka v dresu,
Co si myslí, že se třesu
Ale on nevííí, že…
 
Vypleju ti záhonek, abych moh zase zasít,
zapnu si zesík a otestujem plochy třecí.
 
Pandemie horší, než jakejkoliv virus
a z východu už nás klepe nejeden Rus
 
tak naskakuju na štanglu
a málem sebou šlehnu,
to se tak vobčas stává…
Oh shit! mám křeč v stehnu!
 
Tak sem zase skončil, dřív než bych začal,
No joo, to ten hrozen, ten mě včera načal
 
(Sedím v Meziříčku, kejvu nohama.)
(Kejvu nohama, kejvu nohama.)
(Dvanáct palců, dvanáct palců.)
Eee-jou!                                                  
 
Česká RAPublika
----------------------------------------------------------------------------------
 
Moje milá Dlažko,
píše se mi těžko,
kdyby nebyl covid,
bylo by víc akcí pro lid.
 
Stihli jsme aspoň Eldorádo,
naše srdíčko bylo rádo.
Na Orientce bylo krásně,
proto tady píšu básně.
 
9 týmů soupeřilo,
máslový ležák u toho pilo.
Muži vyrobili košťata,
pro ta naše děvčata.
Zahráli jsme si famfrpál,
A užili si večerní bál.
 
Mussurovi z toho stojí vlasy….
Jó to bejvávaly časy.
Dejte body této básni,
každý z vás se jistě zasní.
 
Snajpři
-------------------------------------------------------------------------------------------------

Óda na Dlažku aneb proč bychom se netěšili
Proč bychom se netěšili,
proč bychom se netěšili,
když nám Dlažka akce dá, akce dá,
když nám Dlažka pivo dá, pivo dá,
když nám Dlažka lidi dá, lidi dá.
 
Každý ví, Dláždění budoucí,
každý ví, Dláždění budoucí,
vesele tak uhlídá, uhlídá,
vesele tak sportu dá, sportu dá,
vesele tak tanci dá, tanci dá.
 
A kdo ženat, která vdaná,
neloučí se s radovánky,
a kdo ženat, která vdaná,
neloučí se s radovánky,
žena s rumem hospodaří,
muž se ukrývá za džbánky.
 
Proč bychom se netěšili,
proč bychom se netěšili,
když nám Dlažka akce dá, akce dá,
když nám Dlažka pivo dá, pivo dá,
když nám Dlažka lidi dá, lidi dá.
 
Bez ambic
---------------------------------------------------------------------------------

Do detailu…
 
     Vstávám. Ještě před tímto namáhavým úkonem souvisejícím s nadměrnou konzumací alkoholu na večerní party se snažím nahmatat láhev s vodou, abych doplnil tekutiny, o které jsem tělo svým zoufalým počínáním připravil. První disciplína, která na mě padla, je Dáma. To musím dát, když to umí i děti na základce. Sednu ke stolu a než stihnu zareagovat na pár rychlých tahů protivníka, je mi oznámeno, že jsem vypadl. Taková potupa hned po ránu! Hodinky jsou ale nekompromisní, tak jsem nucen popoběhnout, abych stihl registraci na další počínání. Věřím si a opět zasedám za stůl, tentokrát Scrabble. Naproti sedí docela pěkná koc, tak aspoň je na co se dívat, soustřeď se, snažím sám sebe vnitřně probrat. Když se tak koukám na los, jsem schopen vytvořit pouze slovo „chata“. Eeehm, dámy mají přednost, a tak nechávám oponentku začít. Nasází na herní plán všechna vybraná písmena, oznámí něco ve smyslu třikrát slovo, písmeno, řádek, a než stihnu tuto rovnici vypočítat, vystřelí číslo 81. Čumím jak chleba z tašky. Moje „chata“ mě nevytrhne a navíc ji teď nemám kam dát. Z „chaty“ se stává „tah“, zapisuju 4 a potupně odcházím o stůl dál…     
     Z předchozího deliria mě vytrhne zvuk budíku, uffff, byl to jen sen…. z původní inspirace na napsání článku volně přecházím v šanci neztrapnit sebe i tým… a nakonec je z toho snad i závislost, když se mi o tom všem takto do detailu zdá… doufám, že realita bude jiná…
 
Atom
--------------------------------------------------------------------------------------------
 
      Dlažka a já? Co já, ale kdo bude po nás?
Nejsou to veselé myšlenky – přesto je to otázka, kterou si určitě klademe ve většině dobrovolnických organizací. Kdo tu bude, až já nebudu moct? Jak dlouho můžu tohle ještě absolvovat? Do konce studia? Do narození dětí? Do smrti?
Kde jsou ty časy, kdy se na praktikantské a vedoucí pozice na táborech stály fronty, mladí čekali, kdy se konečně uvolní místo a oni dostanou šanci ukázat, co v nich je? Člověk si v podstatě mohl vybírat, teď jsme rádi, když se nám je povede ukecat. Generace nového tisíciletí prostě moc nemá zájem. Díky přístupu k novým technologiím mají k dispozici tak velké množství podnětů, že se prostě „nenudí“. I když můžeme polemizovat o úrovni této zábavy, a tak jak se naši rodiče dívali na naši zábavu, i my můžeme ohrnovat nos. Máme v mobilech a internetu prostě silného soupeře.
Můžeme vůbec mladou generaci z nezájmu vinit? Nedali jsme jim vlastní sobeckostí, přehnanou kontrolou a nedostatkem příležitostí k tomu se prosadit vlastně podnět, aby hledali svůj prostor někde jinde?
Nám starším nezbývá, než to ještě pár let vydržet a doufat, že se nám povede lépe oslovit další generace dětí. Inspirovat je k další činnosti a udržení ducha akcí, na kterých jsme vyrostli my i oni. Musíme lépe bojovat se závislostí na technice, a naopak se snažit vytvořit u budoucích vedoucích závislost na přírodě, zábavě, sportu a větším přilnutí k organizaci, která jim zařídila krásné dětství, vybudovat znovu to uvědomění, že to musí být právě oni, kdo tyto zážitky předají dál.
Držím nám palce…
 
Za Pravou Českou flotilu   Majklik
---------------------------------------------------------------------------------- 
 
Dlažka a já? aneb Proč jsem se nenarodila v Přerově
Po dvou letech covidu
Na Dláždění zas idu
 
Je to velká šance
Při fotbale v brance
Ukázat co ve mně je
Už se hrozně těším, jé!
 
Panák už ne
Radši knihu
Nechci být čtyři dny v lihu
Sporty, tanec, deskovky
Večer Vačiho hitovky
 
Lepšího než Dláždění
V celém roce nic není
 
Vděčíme za něj Dlažka klubu
Co rozptýlí každou nudu
Jejich super akcicky
Zabaví nejen dětičky
 
Klub Dlažka ve městě Přerově dlí
Přerov je super nebuďte zlí
Ve městě Přerově chtěl by žít každý
Možná i na pár let anebo navždy?
 
Přerov je top, tím jsem si sure
Vždyť bydlí tam borec Musur!
 
Proč jsem se nenarodila
O pár kilometrů dál?
V lednu bych krásně chodila
Vyfiknutá na dlažkařský bál
 
Bydleti blíž Přerovu
Tak chodím jenom do Dlažky
Bohužel mám tak trochu
geografické překážky
 
Tak jak bonboniéra
Je život s klubem Dlažka
Z kluků a holek z Přerova
Nebude smažák ani smažka!
 
          DAF PAND
 ------------------------------------------------------------------------------------

        Dlažka a já? Inspirace, šance či závislost?
První co musím uvést je, že nejsem člen Dlažky. Bydlím 110 km od Přerova. A i přes tu vzdálenost mi dokázala ovlivnit život. Dlažku znám jen díky Velkému Dláždění, na které jsem se dostal před několika lety díky kamarádce. A najednou je z kamarádky švagrová. To pro začátek!
Z vedení Dlažky znám jen pár lidí, hlavní organizátory. Podle přezdívek pouze Mussura, znám i jeho celé jméno, ale neumím ho napsat. :-D. Nejsem člověk, který se umí kamarádit s každým a už vůbec ne každý dobře snáší dobře mě. Z mého pohledu se ale Dlažka snaží právě o tohle. Spojovat lidi a dělá to pomocí zážitků. A to je pro mě inspirace. Ukazuje mi i jiný životní styl, než jen osamocená práce za počítačem.
Pro všechny je Dlažka šance seznámit se s lidmi. Může být důležitá právě pro lidi, kteří mají se seznamováním problém. Je to šance pro nesmělé kluky a holky. Šance naučit se žít a bavit se s druhými lidmi, později kamarády, později přáteli a ještě později třeba příbuznými, jako u nás. :-)
Dlažka není organizace, je to životní styl.
 
           Splašený kopyta
-------------------------------------------------------------------------------