Jubilejní 29. Velké dláždění pro mě bylo také kulaté. Šlo o mou druhou účast a tak už jsem mohl pomalu bilancovat (srovnávat s minulým ročníkem). Napoprvé pro mne bylo vše dost hektické, lítal jsem z jedné disciplíny do druhé, z nichž některé jsem ani neznal a jiné hrál jen párkrát za život (byl jsem tzv. vykrývač – tzn. šel jsem tam, kam nebyl nikdo lepší a šlo především o účast typu „co kdyby“). To všechno s ambiciózní kapitánkou, jejíž moto je vždy „aspoň na bednu“ a s půlročním capartem k tomu. Nakonec jsme skončili (těsně:V) druzí za X-cety a shodli se, že naší největší (nezaviněnou) chybou bylo, že jsme jeli jen v devíti lidech, mezi kterými byli dva nováčci. Jinak bychom určitě drtivě vyhráli. Poučili jsme se a letos vyrazili v jedenácti. Já se osvědčil nejen jako vykrývač, ale také jako příležitostný hlídač dětí, a tak mi tyto role zůstali. K mému synovi navíc přibyla i jeho sestřenice. Strategie fungovala dokonale, váleli jsme a sbírali body přesně podle plánu. Moje vykrývání v disciplínách jako scrabble a pétanque opět nevedlo k žádnému bodovému zisku pro tým, ale vynahradil jsem to totálním úspěchem v Na stojáka (tj. čtvrté místo). Vlivem všech těchto okolností a fantastického nasazení našeho týmu, jsme šli do závěrečné štafety s „nesmazatelným“ 40 vteřinovým náskokem. A na běh jsme si jako tým věřili. Díky tomu se víc, než závěrečný běh řešilo, v čem kdo poběží a jestli nezvládneme jedno z dětí vláčet celé kolo za sebou v tatře. A tak se to stalo…
První běžkyně vyběhla elegantně s dítětem v náručí a po pár metrech si nabídla zákusek, který na ni čekal v „týmové stáji“. Podle domluvy další běžci běželi naplno (spíš abychom se proběhli a taky z úcty k soupeři, než že bychom z náskoku tolik ztratili). Propálili jsme cílovou pásku, zahlásili „Noční klub!“ a šli slavit. Jenže něco nehrálo. V cíli jsme nebyli sami a těsně před námi doběhli X-ceti, kteří byli ale až druzí za Prčaty. Věděli jsme, že předběhnout nás nikdo nemohl, ale zapsaní jsme byli až třetí. „V kolika jste běželi?“ ptám se X-cetů. „V pěti.“ Aha. My vyslali šest běžců a bylo mi jasné, že Prčata a X-ceti se těžko mohli splést zároveň a chyba bude tudíž na naší straně.
No… tak to se nám nepovedlo. Bylo jasné, že jsme byli rychlejší než soupeři, ale závod končí v cíli a ten jsme proběhli třetí. Zvláštní situace. Asi v kterékoli jiné disciplíně by nás někdo na chybu upozornil, ale v masové štafetě se každý tým soustředil hlavně na svůj boj o umístění. No nic, sklopili jsme hlavy, shodli se, že si za to můžeme sami a šli na vyhlášení. Když jako třetí vyhlásili X-cety, začali jsme pomalu chápat, co se stalo a nechtěli jsme tomu věřit. Narychlo jsme se dohodli, že za tohle musíme poděkovat. Prčata byla druhá. Oba týmy uznali, že v pěti bychom do cíle dorazili první a umístění nám přenechali. Když si představím sám sebe v roli Prčat, která doběhla do cíle první a chvíli nevěděla, co se stalo a prostě se radovala z vítězství… Nevím, jestli bych se dokázal zachovat stejně a udělalo to na mne obrovský dojem. Opravdu – K L O B O U Č E K. Že jsou X-ceti mazáci jsem věděl:V)
Neřekl bych, že (velkou) chybou bylo radovat se předem, náskok byl opravdu velký. Bylo ale chybou spoléhat jen na informaci, co někdo z nás řekl nahlas (že se běží v šesti) a že si to nikdo z nás neověřil. Bylo chybou pozorně neposlouchat pravidla při nástupu a taky nespočítat zákusky „ve stáji“ – protože jediný člen týmu, který věděl, že se běží v pěti, obsluhoval běžce a zákusků koupil jen pět.
Zkrátka Prčata, X-ceti, ještě jednou:
HUP! HUP! HUP! Klaní se vám Noční klub!
A na závěr poděkování i ostatním týmům a soutěžícím. Atmosféra byla skvělá a přátelská. A na úplný závěr poděkování všem, co pomáhali s organizací. Zní to formálně, ale já upřímně žasnu, v jaké pohodě tak velká akce probíhá a jak je to celé krásné. Od areálu, přes disciplíny a doprovodný program až po občerstvení, letos dokonce i počasí. I Mussur byl letos méně zamračený než loni a dokonce s ním i byla sranda (nebo spíš jen začínám chápat jeho humor). Taky je mi jasné, že polovinu obtíží člověk, který stojí mimo zařizování toho všeho, ani nedohlédne. Moc, MOC díky všichni! Díky Mussure!
HUP! HUP! HUP! Zas za rok se na vás těší Noční klub!
Viktor (od Hanky) z Nočního klubu