Základní otázka: Bavit se nebo makat?
 
Je úterý 9.4.  večer. Sedím u počítače a prohlížím si fotky, které poslal Mussur.  Jsou to fotky z víkendové brigády v Rajnoškách.  Jsou fakt hezký, je nás na nich spousta, v různých situacích. Jen přemýšlím:  byli jsme tam všichni makat anebo se bavit. Podle fotek to vypadá spíš na to druhé, ale já si pamatuji i tu práci.
Vzpomínám na uklízení malých chatek, vždycky umýt okno, stolek, skříňku, vymést pavučiny, vytřepat a vysát matrace, někdy povléct nový povlak, zamést, umýt podlahu.  To všechno v dešti, takže jsme si nosili bláto do chatek, takže potom umýt znova atd. Naštěstí nás na to bylo dost. Ostatní se taky činili. Yvona, Alice a Dája si vzaly jako vždycky sociálky, pak jsem je viděla umývat okna na velkých chatkách. Chlapci a chlapi přítomní byli vidět venku vyspravovat trávník, antuku na hřišti, obkládat zdi  klubovny, a to všechno samozřejmě i v tom dešti. Opravy všeho možného se také odehrávaly.  Bylo toho hodně. Všechno si samozřejmě nepamatuju . 
Co si ale pamatuju,  bylo vytahování betonového sloupku za první velkou chatkou. Byl to velký kus betonu, nacpaný do země ( a to poměrně hluboko). Přítomní pracovníci mužského pohlaví a přiměřeného věku se sešli, aby ho dostali ze země.  Ze začátku to vypadalo poměrně beznadějně, padalo hodně nápadů, jak na to, ale žádný nebyl moc účinný. Nakonec pomocí systému z pohádky „O veliké řepě“  a taky popěvku „Hej rup!“, za vydatného povzbuzování místních roztleskávaček (přítomných žen), se podařilo sloupek ze země vytáhnout. Kromě toho, že padl sloupek, padlo taky hodně zábavných hlášek (některé nejsou přenosné do písemného projevu určeného ke čtení před desátou hodinou večerní), jiné byly zase velmi zábavné, ale když se je snažím přenést na papír, nějak to nevyzní. Výsledky toho, jak jsme se výborně bavili, uvidíte na fotkách. Bavili, no tedy kromě těch, co ten sloupek  tahali ven, ti se asi fakt nadřeli.  I když možná se taky dobře bavili.
A to mě vrací zase na začátek mojí úvahy. Byli jsme se teda bavit, anebo makat na panském, jak tuhle brigádu nazvala jedna nejmenovaná kamarádka Dlažkařka.  Asi obojí , já se asi vlastně víc bavila, než pracovala. Zapomněla jsem tu totiž zmínit páteční večírek dlouho do noci s kytarami i  s diskotékou, sobotní popěvky s kytaram i- a že jich bylo - kytar i kytaristů- Veverka, Radek, Džerry, Vašek. A  taky  jsme si s Lenkou udělaly ranní nedělní výlet do okolí. Představte si, že na sjezdovce na Trojáku, ještě ležela téměř souvislá vrstva sněhu. Škoda, že jediný igelit, na kterém bysme se mohly klouzat na sněhu z kopce, byl obal od kapesníků. Po podrobném měření jsme zjistily, že rozměry našich zadnic, nám jízdu na obalu od kapesníků fakt neumožňují. Škoda, mohla to být ještě větší zábava.
Takže výsledek mých úvah je asi, že zábava na Dlažce vyhrává i když se tam maká. No co už, někdy se musí…
Marky B.