Přestala jsem už počítat, kolikátý ples Dlažky jsem za ta léta členství absolvovala, ale tento byl v mnohém specifický. V době, kdy jsme se na ples hlásili přes novou službu na webu Dlažky, jsme měli v úmyslu jet poprvé všichni čtyři, ale bohužel to dopadlo jinak a Michal si místo výletu do Přerova  „užíval“ rehabilitace v nemocnici a rozcvičoval své zlámané hnáty.  Tak jsem nakonec jela jen já s Alenkou a poprvé jsme k cestě z Ostravy využily služeb společnosti Leo Expres, a tak můžeme konečně srovnávat všechny dopravce neb jak známo, nevlastníme automobil a jsme stálými zákazníky veřejné dopravy.  Kdyby tedy někdo někdy chtěl poradit, kam s kterým a za kolik jet, můžeme pomoci v rozhodování. 
Další poprvé bylo, že jsme si z nádraží vzaly taxi, aby nám vítr a mrholení nezničily naše pracně vytvořené plesové účesy. Když jsme projížděly kolem vinotéky pod náměstím, zahlédly jsme povědomé postavy u vstupu, tak jsme se nechaly vyklopit z taxíku už tady a stavily se na „vítací“ skleničku vína. Byla opravdu jen jedna a odtud už jsme rychle směřovaly s ostatními do klubu Teplo, kde měl právě začínat ples. Zpočátku se Alča držela při mně a rozhlížela se, seznamovala se s dalšími Dlažkaři, které zatím nepotkala na táborech a poslouchala, komu je víc podobná, jestli mně nebo taťkovi, případně, že jsme jako sestry, což mi samozřejmě lichotilo a Alču spíš štvalo.  Jakmile jsme se rozkoukaly a zjistily, že sedíme v malém sále u stolu s dobrou společností, vyrazily jsme nakoupit občerstvení. Já jsem se těšila na výborné koláčky a zákusky, kterým nikdy neodolám, a co nás obě zaujalo na první pohled, byla novinka, koutek s ochutnávkou cherry. Netušila jsem, kolik druhů cherry existuje a jak může tento nápoj neskutečně dobře chutnat, to byla opravdu lahoda, a tak jsme v tomto koutku byly opakovanými zákaznicemi. Díky za ten dobrý nápad a rozšíření našich chuťových obzorů…
No ale abych se dostala k tomu podstatnému, kvůli čemu se na plesy chodí, a to je hudba, tanec, zábava, tombola. Letos byla ve výběru hudby velká změna. Místo už skoro tradiční kapely Synkopa, která byla přece jen zaměřena spíše na starší generaci, nastoupila tentokrát nová sestava muzikantů a zpěvaček s názvem Wyjetej wolej a ta se do toho opřela s pořádnou vervou. Takže přestože jsme seděli v malém sále a hrála nám klasika v podání Primáše, jakmile cimbálovka dozněla, zaduněla až k nám muzika z velkého sálu a fungovalo to jako pozvánka zajít zase vedle a poslechnout si pořádný bigbít, případně si taky trsnout. Poprvé jsem ale netančila žádný párový tanec.
Během večera jsme všichni pendlovali mezi sály a taky mezi patry, když jsme se potkali s někým, kdo nám byl obzvláště milý a bylo potřeba to setkání podpořit přípitkem na zdraví. Já jsem všem vyřizovala pozdravy od Michala a všichni zase pozdravovali jeho a přáli brzké uvedení do stavu, který by dovolil opět aktivní účast na dlažkařských akcích.  Tak doufám, že to Michala povzbudí a rehabilitace i rekonvalescence bude probíhat rychle a účinně.
Jako každý rok jsem i letos nakoupila perníčky coby lístky do tomboly, ale poprvé jsem ani na jeden nevyhrála, co nevyhrála, ani nepostoupila do dalšího losování. Tak aspoň ty perníčky byly cenou útěchy a pak ta láska… Během plesu jsem si stihla popovídat s mnoha lidmi, ale plno mi jich taky uniklo, takže jsme se třeba jen pozdravili a míjeli se. Některé jsem ale hledala marně, takže přestože byly oba sály plné, pár Dlažkařů mi tam přece jen chybělo. Proč někteří tradiční účastníci nepřijeli, nevím, takže příště to napravíte??? Jsem ale ráda, že jsme se s mnoha přítomnými shodli na tom, že se určitě uvidíme na nějaké víkendovce nebo táboře a bude čas ještě víc pokecat.
Myslím, že ples se vydařil, ještě po půlnoci se hodně tančilo, nálada byla dobrá, bavili jsme se a jedinou vadou na kráse bylo, že Jarní ples neprovázelo jarní teplé počasí, ale jako by se na víkend chtěla vrátit zima. Pršelo, foukalo, prostě venku bylo hnusně, ale naštěstí to nijak neovlivnilo atmosféru uvnitř klubu, kde bylo opravdu příjemně. Když jsme se všeho dostatečně nabažily, kolem půl druhé jsme se rozloučily a využily nabídky Táni s Ivošem, že nás svezou do Ostravy autem, takže opět poprvé jsme v Přerově nespaly, ale díky nim jsme ve tři ráno usínaly ve svých postýlkách s pocitem příjemně stráveného času. Jenom ten můj Michal chyběl a já si uvědomila, že jsem poprvé a doufám, že naposled byla na plese bez něho…
Hanka M.