Týden v pohádkové kuchyni
Vařím ráda (prý dobře, říkají doma moji 3 chlapi). Jenže takové rozpočtové znalosti a zkušenosti a tolik sebevědomí, abych vařila 110 lidem, to opravdu nemám. Takže mi bylo hned od začátku jasné, že se nejlépe uplatním u dřezu nebo u jiných pomocných prací s hadrem v ruce. Naštěstí se v pohádkové kuchyni sešel pracovitý tým v čele s šéfkuchařkou Hankou, cukrářka Laďka, mladí silní pomocníci Michal, Vašek a Vojta. U nádobí pravidelně pomáhali i vedoucí a instruktoři. Jídlo měli účastníci od rána do večera, a protože jsme měli zbytků pramálo, předpokládám, že většině chutnalo - mně moc.
A co jsem tentokrát zažila ještě navíc mimo kuchyň? Zpočátku nostalgie – slzy v očích. Naskakovaly vzpomínky jedna za druhou, co jsem na táborech rodičů s dětmi zažila já se svými syny, pak pár milých slov se známými i novými účastníky, o „volnější“ středě rychlý sólo výstup na Marušku a zpátky, pár Zdeňkových písniček u kytary, chvilka u ohně, neočekávané (a už nechtěné - protože se mi chtělo strašně spát) výhry v kasinu a samozřejmě noční stezka odvahy pro dospěláky! Víc už jsem fakt nestihla. Práce v kuchyni trvá od brzkého rána do pozdního večera.
Takže alespoň touto cestou chci poděkovat všem kuchařům, kuchařkám a jejich pomocníkům a zásobovačům „skrytým za okýnkem“, kteří se o mě hezky a svědomitě starali po těch 18 let, co jezdím jako účastník. Protože bez dobrého jídla není dobrá nálada a bez dobré nálady není dobrá akce, že? Tak zase na Dlažce někdy příště.
Yvona