Je to možné? Letos jsem se vrátila ze Spálovského mlýna opálená! A to jsem tam jako návštěva na oslavách pětadvacátého výročí strávila jen malou část z celého programu. Když to ale srovnám s loňským ročníkem, který propršel, a po návratu jsme pak doma sušili boty a pláštěnky a čistili zablácené věci, tak tentokrát bylo mnohem příjemnější jen odložit sluneční brýle a natřít se balzámem po opalování.

Letošní ročník Velkého Dláždění byl jubilejní, takže přilákal spoustu účastníků aktivních, kteří závodili v asi rekordním počtu družstev, ale také účastníků pasivních – pouze vzpomínajících a oslavujících. Mezi ty jsme tentokrát patřili i my, kteří jsme přijeli s ohledem na možnosti mnohým už známé, jen na sobotní oslavy. Stihli jsme se ale pozdravit se všemi, které známe, a seznámit s těmi, s kterými jsme se zatím neznali, a užili jsme si pohodové atmosféry.

Areál byl plný, jako snad nikdy, kromě obsazených chatek se všude kolem tyčily stany a v prostoru se střídala hřiště na fotbal, kroket, ringo… K dobré náladě přispívala Marošova hudební kulisa a samozřejmě bylo zajištěno, jako vždy, i skvělé jídlo a pití. V jídelně kmitali kuchaři a kuchařky, u bufetu věčně postával hrozen lidí, protože v horku byla žízeň, a vše fungovalo, tak jak mělo. Sobotní oslavný večer pak zpestřilo kromě předávání diplomů za zásluhy při předchozích ročnících i vystoupení přerovské kapely Wyjetej Wolej, které se líbilo.

Myslím, že akce se vydařila bez ohledu na to, kdo nakonec vyhrál a kdo skončil poslední, protože všichni strávili pěkný čas v krásném prostředí mezi dobrými lidmi, a tak by to mělo být. Takže přejeme dalším ročníkům stejně bohatou účast a stejně krásné počasí. 

Hanka M.