Stop nejde tak zlehka, jak by si člověk představoval. Curych a první sníh, klepem zimu a modlíme se, aby

nás někdo vzal na jih Francie a chytli jsme auto jedoucí až na jih Španělska. Řidič je neustále zamračený

a nadávající Rumun, který kdysi doputoval pěšky až na Iberský poloostrov, od té doby také pomáhá lidem. Nicméně povahou člověk přitahující problémy. Po pěti minutách první porucha auta, na jihu Francie exploze pneumatiky. Po třiceti hodinách mile rádi vystupujeme ze zakouřeného vozu v Madridu (cestou vyšlukoval min. tři krabičky cigaret). Pak už to jde hladce a za pár dní jsme v Malaze hosty Janči, která tu momentálně studuje. Dal Tarifa, Sevilla, Huelva a už berem trajekt na Tenerife.

Sopka Teide a divoké kopce severu Tenerife nás z dálky vítají. A taky mraky turistů. Obojího třeba využít. Chůze pořád nahoru a dolů, nádherné výhledy, ostré útesy a vítr. Místní veterán Domingo nás hostí tradičními bramborami s mochem a vínem... za pohostinnost však očekává sex. Vystřízlivění bylo potřeba, ne všichni lidé na světě jsou hodní sami od sebe. Jedem radši na jih. La Caleta - plaz plna hipíků a batůžkářů, slunko a obrovské vlny. Hned vedle však Costa Adeje - město pro turisty - drahé obchody a restaurace, tisíce Britů, Rusů, Němců. Berem kytary, zahrajem Slavíky a Marleyho a oni nám kupodivu přihodí pár eur na pivo. Krásný, kapitalistický svět..."

Musím končit, pokračování příště :)                           Jarda