Matador české hudební scény s hlasem, který si nespletete a pěknou řádkou hitů na kontě (m.j. Tenhle vítr jsem měl rád; Soukromá cesta do nikam; Jekyll a Hyde …) nedávno vstoupil mezi šedesátníky. Jakoby ale nebylo šedesát jako šedesát. Místo aby se Luboš Pospíšil a 5P pohodlně vezli na vlně úspěšného narozeninového turné korunovaného vyprodaným koncertem v pražské Akropoli, připravili v dubnu 2011 řadovou desku z čerstvého materiálu nazvanou Chutnáš po cizím ovoci, s níž se rozjeli křížem krážem po republice. Aby ne, když mnoho recenzentů psalo o „nejlepším albu od dob ...A nestřílejte na milence (1986)“. V současné době vrcholí práce na dalším řadovém albu, které vyjde v říjnu 2014.
Charakteristický Pospíšilův tenor za bicími pevně jistí hvězda mezi tuzemskými bubenicemi Pája Táboříková; klávesy Ondřeje Fencla tančí kolem, rytmiku dotváří zkušený baskytarista Martin Štec (m.j. ex-Vltava, Ivan Hlas…). Od nového roku 2012 pak přibyl do sestavy bravurní kytarista a vokalista Mirek Linhart (Yo Yo Band, Lenka Filipová trio…). Generační bariéry rozmetává síla kolektivu, kapela hraje s obrovskou radostí, byť některé písně jsou starší než někteří účinkující muzikanti. A možná právě proto.
Kudy vedla cesta sem? Luboš Pospíšil se v roce 2007 po vzoru vrstevníka a někdejšího spoluhráče Radima Hladíka obklopil mladými muzikanty. Spolu s nimi, dnes již bývalým spolupracovníkem Bohumilem Zatloukalem a básníkem Pavlem Šrutem pod obnovenou značkou 5P připravil nový silný materiál. V roce 2008 pak po sedmiletém půstu vyšlo CD Příznaky lásky, na němž L.P. navázal na to nejlepší ze své bezmála čtyřicetileté hudební kariéry. Teprve na albu Chutnáš po cizím ovoci (2011) ale sehraná sestava nových 5P plně ukázala, co v ní je – zkušenost „starého lva“ se umně protnula s dravým mládím, včetně perfektní zvukařské práce Lukáše Martinka.
Alba aktuálních 5P ověnčují nejen pozitivní novinářské ohlasy, ale i na svou dobu velmi slušné prodeje, turné střídá turné, v roce 2012 odehrál L.P. přes sto koncertů, vloni téměř sto dvacet. Jako by těch křížků nebylo šedesát tři, ale dvakrát méně.
Luboš Pospíšil: biografie
„Se svým naléhavým přednesem nemá u nás mezi zpěváky konkurenci,“ napsal v recenzi na Pospíšilovo best of album publicista Leoš Kofroň.
Luboš Pospíšil zahájil svou hudební pouť v roce 1969 v řadách populárního C&K Vocalu a brzy se stal jeho nejoblíbenějším členem. Zásadně se podílel např. na průlomovém cd Generace, zejména v druhé půlce sedmé dekády se ale stále častěji prosazoval s písněmi, které z tvorby mateřského souboru vybočovaly a paralelně jezdil po tuzemských sálech sám s kytarou.
Na první sólovou desku si musel Pospíšil z dobových důvodů počkat až do roku 1983, uzrála ale jako nejlepší víno. LP Tenhle vítr jsem měl rád se ve své době stalo bombou. Pospíšilův charakteristický rejstřík v kombinaci s poetickými texty básníka Pavla Šruta přinášel zcela unikátní styl, zpěvák se rázem postavil po bok interpretů typu Vladimíra Mišíka. S novou kapelou 5P, mezi jejímiž členy nechyběl Bohumil Zatloukal (ex-Jasná páka), David Koller nebo Michal Pavlík (dnes Čechomor), vyprodával v letech 1982-88 sály po celé republice. Dvě další řadová alba pokračovala v tradici úspěšného debutu, na sklonku osmdesátých let Pospíšil a Koller podpořili R. Hladíka v na čas obnoveném Blue Effectu.
Po roce 1990 Luboš Pospíšil vydal několik dalších alb, nejprve s členy Hudby Praha, později s kutnohorskými muzikanty (Martin Vajgl, Pavel J. Ryba) pod značkami Biograf a LPG.
Čas na změnu nastal na jaře 2007, kdy se Pospíšil obklopil o dvě až tři generace mladšími muzikanty a připravili materiál pro novou desku Příznaky lásky. Následovalo turné,  vyprodaná Lucerna na Beatfestu, další turné (Rádia Beat), pak šňůra k šedesátinám, vyprodaná Akropole … a na jaře 2011 nové řadové cd. Omlazení 5P omladili i svého Luboše, lze směle hovořit o comebacku.