Pro kompletní funkčnost webu je třeba váš výslovný souhlas s uchováváním informací v souborech cookies (požadovaný směrnicí Evropské Unie). Soubory cookies také využíváme ke sledování návštěvnosti webu. Pokud cookies nepovolíte, nemusí funkovat některé vlastnosti webu - např. přihlášení se.
Menu
Rok: 2017 - 2016 - 2015 - 2014

Jak jsem opět „bobroval“

Jak jsem opět „bobroval“
2.9.2015 16:02:41

Před dávnými lety jsme ve stanech s podsadou v Kladkách si hráli na hochy od Bobří řeky po dvaceti letech. Opravdu jsme tábořili se vším všudy – táborové služby, vaření, budování a tvoření, brigáda na poli … Makali jsme a soutěžili – a hlavně plnili bobříky. To vše za chladného počasí, kdy teplota nepřekročila 20° a v noci se blížila nule! Tábor byl skvělý, ale poměrně suchý. Ať už humorem či jinak.

Letos jsme jeli na Sázavu, na místa, kde Hoši od Bobří řeky opravdu byli. A tak jsem rozhodl, že nastolíme toto téma podruhé. Parta byla až na mne s Jitkou a Lenkou úplně jiná a tábor byl jiný úplně. Jiný, ale opravdu dost dobrý! Byl s podtitulem „to nejlepší z Foglara“ a já při četbě jeho díla si zoufal, co vlastně budeme dělat, aby to účastníky bavilo. Opravdu jeho ideály jsou dost dobré, ale ty story a jazyk a takřka minimální humor mne trochu děsil. Ale dali jsme to, i když proti táboru před 19 lety byly opravdu změny. Změny byla počínaje počasím, venku chvílemi takřka 40°. A také představovačka se nesla opravdu v humorném stylu, i když to mnozí mysleli vážně. Počínaje půlhodinovým vystoupením foglarovců z Prahy a konče neuvěřitelným poučným komiksem aneb jak se (ne)chovat za bouřky. A také díky řece Sázavě - kolem nás se vlekla tato líná Bobří řeka a my ji využili na 200%. Dva celodenní výlety na ní na kousku, kde byla voda, se líbily všem zúčastněným – kdy jindy můžete jet na řece tam a zpátky? K tomu vodní bitva, krásná příroda a na závěr hospůdka s dobrou kuchyní. Na řece jsme i bojovali, jezdili jen tak. Ráno si hráli na převozníky a koupali se odpoledne (někteří i po rozcvičce). Hřiště se využívalo každé dopoledne a podvečer ke sportům. Stolní hry frčely v jídelně. Bobříky se plnily v mírné upravené formě, ale i tak ty nejtěžší – mlčení, hladu a osamělosti splnilo jen pár jedinců. Bobříky se udělovaly ve formě dřevěných destiček k zavěšení na krk - mnozí z nás pro ně udělali opravdu nemožné! Obzvlášť bobřík dobrých skutků mnohé děti dovedl k výkonům, že rodičům zůstával rozum stát (speciálně děkuji dvěma týmům – klukům i holkám, kteří mé auto „oddlažkovali“ aneb zbavili nánosů závozů potravin a jiného materiálu zevnitř i zvenku). Byla to akce u Bobří řeky, ale měla se jmenovat spíše po vosách - těch zde bylo tisíce. Přestože jsme je opravdu masakrovali ve velkém, tak nebylo chvíle, kdy by nám to nevrátily. Kytary se letos objevily sice méně často, ale o to intenzivněji. Táborák byl skvělý za opravdu teplého srpnového večera a noci. Za doprovodu kytar, bubnu a harmoniky se linul zpěv údolím až do časných hodin. K tomu nesměl chybět bobřík odvahy – kdo chtěl si to užil (i když někteří čekali drsnější formu). Odpolední velké hry se inspirovaly různými díly Jaroslava Foglara. Bojovky i hledačky, tvořivky i divadelky, běhačky i plavačky. Jednotlivě, ale hlavně po klanech (každý klan měl šátky odlišné barvy se skvělým bobrem i Dlažkou od Komiše). Večer byly jako vždy skvělé večerníčky, plné nápadů a hlášek. Večrníček dospělých – tradiční finální kousek měl těžkou tvorbu, ale byl úžasný. Výborný zážitek. Všichni si program užili plnými doušky.

Jako každý rok i tentokrát noční bojovka měla velké ohlasy. letos jsme dali Stínadla a k tomu azimut po velkém poli plném slaměných kol. Finále bylo v hospůdce u řeky. Začátek byl věnován básním aneb story o putování – hospodský se děsil, co jsme za parta úleťáků. Ale pak se vše rozjelo a kapela jela s rockovým i folkovým drajvem jako mašina! Ano, byla to opravdu kapela - řada kytaristů v čele s neskutečným Michalem připomínajícím elánem a pohybem po místnosti světové rockové hvězdy, Karlovou harmonikou, Dzherryho bubnem a zpěváky všeho druhu. Těžko se končilo, ale když body za rozcvičku byly nezbytné!

Samostatnou kapitolou bylo jídlo – letošní kuchyně byla opravdu skvělá s horkým nádechem. V umývacím koutku naměřili dokonce 43°! Pravý obdiv měly všechny kuchařky i řada pomocníků – takové vedro v kuchyni na našich akcích ještě nebylo! A kromě skvělých švestkových knedlíků, rajské s paprikovými lusky, neskutečného lososa a vynikajících pomazánek bodovaly zejména saláty! Obzvláště celerový i zelný měl tu pravou sílu. A což teprve perník s bobrem! Nebo ježek v kleci!

Co říci na závěr? Díky našim vedoucím, kteří si opravdu poctivě předem připravili to nejlepší z Foglara a smíchali to s nejlepšími kousky z běžných táborů Dlažky, vznikl týdenní koktejl té nejlepší nabídky. Nabídky, které se chytili suproví účastníci, a tím se tento tábor zařadil mezi nezapomenutelné. Těžko se nám odjíždělo – loučení bylo ještě těžší než obvykle. Mussur

 

PS: Ty hlavolamy aneb ježky v kleci, které měly být vyvrcholením tábora, jsem už našel. Byly opravdu v našem skladu v Újezdci dost dobře schované – přesně uprostřed.