Pro kompletní funkčnost webu je třeba váš výslovný souhlas s uchováváním informací v souborech cookies (požadovaný směrnicí Evropské Unie). Soubory cookies také využíváme ke sledování návštěvnosti webu. Pokud cookies nepovolíte, nemusí funkovat některé vlastnosti webu - např. přihlášení se.
Menu
Rok: 2017 - 2016 - 2015 - 2014

Malé Dláždění očima účastníků

Malé Dláždění očima účastníků
12. 7. 2014 17:18:52
     Opět je zapsána nová historie Malého Dláždění, tentokrát devátého ročníku, který proběhl o víkendu 6. až 8. 6. 2014 v Rajnochovicích. A jak probíhal, Vám teď vylíčím.
     Už potřetí za sebou, jsem se svým týmem „ Lhoťáci“, přijela v pátek odpoledne do mých oblíbených Rajnochovic na Malé Dláždění. Je to sportovní, herní a divadelní akce pro rodiče s dětmi, kde se sportuje, hrají hry, a to ve smíšeném složení. Vždy jeden nebo dva dospělí a jeden, dva nebo tři děti. Je to velká motivující zkouška, jak pro děti, tak i pro rodiče. Každý rok žasnu nad výkony mých dětí, každý rok jim skládám poklonu, protože bez jejich houževnatosti, bojovnosti a zarputilého snažení bych já nebyla vůbec nic.
     Jen jsem zaparkovala, dýchla na mě pohoda a překrásný klid. Počasí bylo přímo pohádkově nádherné, svítilo sluníčko, voněla posekaná tráva, všichni přítomní se usmívali, v kuchyni jedni z nejlepších mistrů kuchařského řemesla - Milošek s Majkou, prostě paráda. Vítání se všemi známými, jako jsou členové mého týmu Vincenzo s Vašíkem, Alice s Aličkou, Axis s Kačenkou, Romča s Miškou, Vladan s děvčaty, Hanka s Alenkou, Šeredovi, a spoustou nových soutěžících mám moc ráda.
     V šest hodin večer bylo slavnostní zahájení a my jsme vrátili Jardovi putovní pohár Malého Dláždění, který jsme loni vyhráli. Letos jsme toto vítězství chtěli obhájit. Náš pokřik: „ Lhoťáci, my jsme tým a my Vám ukážeme, co s tím“, tomu měl pomoci. Po představení všech týmů, starých i nových, začaly soutěže a sportovní klání.
      V pátek se rozehrál stolní tenis dětí i dospělých, dánské kuželky, petang a vynikající soutěž: kdo donese největší větev či spadlý strom, vyhrává. Páteční večer přišel nečekaně rychle a po večerce dětí se v jídelně hrály Activity a také krásně a dlouho písničky na kytaru. Nikomu se nechtělo odcházet a jít spinkat, a tak nás poměrně hodně vydrželo až do ranních hodin. Po třetí hodině jsme se odebrali ke spánku, aby naše těla nabrala aspoň trochu energie na sobotní soutěže. Sobotní dopoledne proběhlo v duchu královských her šachy a scrabble, opět děti i dospělí.
     Všechny výsledky jsme bedlivě sledovali na nástěnce, protože průběžné hodnocení bylo krásně přehledné a zcela profesionální. Tímto skládám poklonu Göčovi, který se o přehlednost jednotlivých výsledků a pořadí staral.
     Po sobotním výtečném obědě, byl zasloužený polední klid, který náš tým vyplnil zkoušením, vymýšlením a laděním recesní scénky. Po poledním klidu začal terénní závod a pak vrchol pro naše družstvo, turnaj v ringu, který jsme jako družstvo vyhráli. Musím opět smeknout před každým členem mého družstva a jako nehrající kapitán jim skládám hold za herní nasazení a bojovnost. Sobota proběhla v krásném sluníčkovém duchu. Počasí bylo přímo tropické a žízeň jsme zaháněli točeným pivkem a skvělou točenou malinovkou. ( Jardo, díky, byl to skvělý nápad.)
     Po napínavém ringo-turnaji, začala v jídelně divadelní soutěž. Příliš dlouho jsem připravovala kostýmy, a tak jsme dorazili jako poslední,  a tak naše scénka soutěž uzavírala. Musím přiznat, že porotě jejich úkol nezávidím, protože všechny scénky měly velikou divadelní úroveň. Počínaje nebezpečnými lékaři, klidným komorníkem, létající kačenkou, pohádku o Řepě na dva způsoby a konče Centrálním mozkem CML z Návštěvníků. Všem soutěžícím tímto ještě jednou tleskám.
Scénky byly dohrány a nastal čas večeře, opekli jsme si na ohni vynikající klobásky a po náročném dni se všechny děti těšily do pelíšku. Po večerce dětí nás pár ještě chvilku posedělo u ohně a po chvilce jsme se přesunuli do jídelny. Ze začátku to vypadalo, že jsme všichni tak unavení, že se ani hrát nebude, ale já s Alicí jsme šly za naším kytarovým mistrem Vincenzem a přes pomalé, klidné, přemýšlivé písničky jsme se prohráli až ke svítání. Když jsme zamykali jídelnu, byl již bílý den.
     Nedělní dopoledne proběhlo v duchu dohrávek všech nedohraných soutěží, ať dětí či dospělých. Vrchol Dláždění je závěrečná štafeta, kde se všechno rozhodlo a já i děti jsme věděly, že vítězství neobhájíme, ale bojovali jsme do poslední chvilky a jsme na krásném druhém místě. Konkurence byla silná a já jsem šťastná, že v tak silně obsaženém závodě jsme druzí.
     Při vyhodnocení výsledků a předávání cen, jsme se se všemi zúčastněnými rozloučili naším pokřikem, jen malinko pozměněným. „My jsme Lhoťáci, my jsme tým a ukázali jsme Vám, co s tím.“
      A na závěr bych chtěla poděkovat všem svým dětem, Vincenzovi a Vašíkovi, jste skvělí a já jsem na Vás všechny pyšná. A ostatním přeji, ať přijedou a také poznají ten pocit naplnění a překonání někdy sama sebe a u dětí to platí dvojnásob. Také moc a moc děkuji pořadatelům, někdy to s námi soutěžícími neměli vůbec lehké, no a nejvíce děkuji Dlažce a Jardovi.
     Ahoj za rok!        Světlana a Lhoťáci